Vítejte!

O přestupech na sezónu 2018 už se psalo hodně na O-news i na Béďovi. Letos výrazně posílila i Severka Šumperk, ženská štafeta získala výrazné obrysy a bude se jistě prát o velmi pěkné, ne-li nejvyšší, příčky. K Elišce Kuncové přibyly Anna Štičková, Lenka Poklopová a Tereza Janošíková. Už tuto sobotu se trio našich závodnic představí na prvním štafetovém závodě sezóny, na Jarním poháru, který tradičně pořádá OK 99 Hradec Králové. Přejeme jim hodně štěstí a rychlé nohy! Co o svém přestupu říkají holky a jaké jsou jejich cíle? Dozvíte se níže v krátkých rozhovorech.

Otázky:

  1. Jak dlouho je orienťák tvůj nejlepší kamarád?
  2. Co tě přivádí do SSU?
  3. Jaké máš cíle do nadcházející sezóny?
  4. Co je tvým orienťáckým snem?
  5. Volíš Losnu nebo Vlažňáka? (inspirace zde: https://www.youtube.com/watch?v=ZAQMnnEEsSg )

Anna Štičková

  1.  Už 15 roků.
  2.  Možnost běhat štafety. A na družstva se samozřejmě taky těším. No a zatím přestup slouží jako fajn motivace k tréninku.
  3. Chci zkusit nominačky na AMS a uvidím :). Dále se mi loni moc nepovedlo MČR na klasice, což bych letos chtěla změnit. A výsledek z MČR KT minimálně zopakovat. No a samozřejmě jsem natěšená i na týmové závody, kde přes rok uvidíme, jaké pak budou na podzim ambice :).
  4. Já ani nevím, asi nemám nějaké vyloženě sny. Ty, které jsem měla, když jsem byla mladší, jsem si víceméně splnila. A teď už orienťákem žiju tak napůl, takže sny se přesouvají i do jiných oblastí. Na druhou stranu chci být stejně vždycky co nejlepší (ve smyslu toho, na co reálně mám) a ať už běžím jakýkoli závod, chci být hlavně spokojená s tím, jak jsem ho zaběhla.
  5. Nechám volbu na jiných ;).

Lenka Poklopová

  1. U této otázky bych se neomezila odpovědí pouze na hledání kontrol. Už od dětství svůj čas ráda trávím aktivně venku, ať už mám v ruce buzolu nebo raketu, pod nohami snowboard či jógamatku.
  2. Do Severky mě zlákala možnost závodění a trénování v dobrém kolektivu. Těším se zejména na štafety, kde si člověk nejvíc užije týmového ducha.
  3. Tuto sezónu jsem pojala spíše regeneračně. Jarní část úplně vynechávám, abych si vyléčila zranění z předchozích let plných intenzivního tréninku. Proto mým cílem je, abych do podzimu běhání s mapou úplně nezapomněla:-)
  4. O-sny jsem si už splnila, když jsem dostala příležitost závodit po světě s českou reprezentací.
  5. Pikachu, volím si tebe!

Tereza Janošíková

  1. No tak nějaký ten pátek to přeci jen už bude. Ale blíže si tvrdím konstatovat, že tomu je touto dobou přesně pět let. J Když jsem v sedmé třídě po ukončení šestileté basketbalové „éry“ vyměnila sálovky za špunty a už za dva týdny od zasvěcení, co je to vlastně mapa a buzola běžela svůj první OB závod. Byl to sprint ve Velké Bystřici, nevím teď přesné datum, ale vím, že to bylo takhle začátkem jara. Tož věrní kámoši jsme už hezkých pět let a věřím, že nám to ještě nějakou tu chvilku vydrží. 🙂
  2. Obvykle se změna klubu v dospělé kategorii provádí především kvůli možnosti běhat štafety a družstva. Do určité míry se tak stalo i u mne! Přeci jen mít při sobě další lidičky a sdílet s nimi radost ze společných štafetových běhů je vždy krásné. Stejně tak jako mít tým, s kterým by bylo možné absolvovat vrcholné české akce a nemusel si člověk zajišťovat všechny ty věci kolem na vlastní pěst. Gor pro mne, mega sociálního člověka, který nemá rád samotu a každý zážitek je pro mne o to větší, čím je sdílenější. Bohužel se mi tyto možnosti v mém minulém klubu nenaskýtaly. Přišel tedy čas na změnu. A proč právě SSU, jedním z hlavních faktorů bylo ctít oblast! Myslím, že každý najde alespoň jedno pozitivum na setrvání v oblasti, v níž byl orienťácky vychován.  Já jich vidím více. Po oslovení a zvážení všech situací jsem nakonec s radostí řekla ano a už se těším na další fungování. Navíc je tam krásná základna super lidí a o těch to je vždycky!
  3.  Ano určitě nějaké cíle mám a myslím si, že každý by je měl mít. Ač to nejdůležitější je mít z pohybu radost, tak stále jsou výsledky to, na co se hledí nejvíc. Po krásně rušném a po všech stránkách plně obohacujícím loňském roce doufám, že si ty své cíle mohu zase posunout o kousek výše, než bych řekla před rokem. Sice papírově touto sezónou vstupuji teprve do juniorské kategorie, tudíž by mým hlavním cílem mělo být JMS (což samozřejmě stále je), ale mám stanovené i další. Každopádně všechno se to bude odvíjet od aktuálních situací, na jaře především skloubení termínu maturitních a přijímacích zkoušek.
  4. Ač to možná nevypadá na první pohled, tak si nemyslím, že bych byla nějaký vysoce ambiciózní typ člověka, jež jde jen za výsledky. Jasné, když už se něčemu věnuji, snažím se tomu dávat hodně a jak se říká „do my best“, abych měla před očima neustále ten smysl a naprosto jednoduchou podstatu krásy. Ta by se ale nemohla dosti projevit, pokud by nenastal požitek a prožitek. Takže pro mne nejdůležitější cíl – to, co dělám, dělat s radostí, úsměvem a činit tak úsměv a radost i u ostatních – to si přeji stále a nejvíce. Musí nás to přece bavit! Určitě by se našly i nějaké více konkrétní cíle, pro některé možná stanovené v přesném umístění na MS atd., to je samozřejmě taky správně. Já sama nevyvracím, že by nebylo vůbec špatné se jednou dopracovat k těm nejvyšším stupínkům, nicméně pokud by mělo chybět vnitřní naplňování, tak to nee, to nechci. Na to je v dnešní době až moc možností, co dělat s volným časem. Ale věřím, že mé nadšení a zapálení se pro tento krásný sport, jež mi spojuje hodně věcí do jednoho, které mám na mysli už od dětství, jen tak nevyprchá. Ne nadarmo se říká, je to všechno o lidech. Je to pravda, ale v naší komunitě jsou ti správní a toho si vážím nesmírně.
  5. Losňáka 🙂

 

Print Friendly, PDF & Email