Vasaloppet 2018

Po 3 týdnech se mi konečně podařilo zregenerovat a nabrat síly k sepsání článku.

Vasaloppet je jedním z nejslavnějších závodů na běžkách klasickou technikou, který se jezdí mezi městy Sälen a Mora ve středním Švédsku. Koná se na počest švédského krále Gustava I. Vasy, který v roce 1520 tuto náročnou 90 kilometrovou trasu na běžkách sám absolvoval, čímž položil základ k osvobození země od Dánů a vzniku samostatného Švédského království. Tehdy, ještě jako šlechtic, uprchl z dánského zajetí do Mory, aby zburcoval místní sedláky k povstání proti Dánům. Nejprve byl neúspěšný, a proto před pronásledovateli prchal směrem na západ do Norska. Po 90 km v Sälenu jej však dohonili poslové a přesvědčili ho, aby se otočil zpět do Mory a postavil do čela osvobozeneckého vojska. Následoval triumfální návrat spojený s porážkou Dánů a posléze korunovací Gustava I. Vasy švédským králem.

Jméno Vasaloppet je nejen ve Skandinávii obrovský svátek lyžování. Celý týden se na jeho trase koná celá řada menších závodů – Vasaloppet na různé kratší vzdálenosti, NightVasan (noční Vasaloppet volnou technikou), štafetový závod,  Vasaloppet pro ženy, dětský Vasaloppet (švédské děti jsou tvrdé, ale nejedou celých 90 km, ale jen posledních 9 km), atd. Vše přitom vrcholí v neděli hlavním závodem, kterého se každý rok účastní přes 17 000 závodníků, přičemž startovní čísla jsou vyprodána během několika desítek vteřin od otevření registrace. Společnými jmenovateli pro tyto závody jsou perfektní organizace, fantastická divácká kulisa po celou trať  a skvělý zážitek pro závodníky.

Naše výprava na Vasaloppet zamířila pod vedením Brka a jeho cestovní kanceláře Haná orienteering a v každém případě to byla dobrá volba. Kromě toho, že měl Brko všechno naplánované do nejmenšího detailu a mohli jsme se tak plně koncentrovat na závod, zajistil nám také skvělá startovní čísla. Například já jsem startoval s číslem 2004 z 2. vlny, na což bych za normálních podmínek jako amaterský lyžař při své první účasti na Vasáku neměl nárok. Taky mě dlouho před závodem strašili, že mě vlčáci startující za mnou umlátí hůlkami.

Celý zájezd začal dlouhou cestou autobusem a trajektem. Díky lehátkové úpravě v autobusu jsme však po 32 hodinách cesty na místo ubytování dorazili relativně odpočatí. Mohli jsme se tak ihned pustit do nezbytného testování mázy (a nakupování suvenýrů).

Naše skupina po prvním projetí – dneska dobrá máza

Nezbytnou součástí taktické přípravy na takový závod je film Tříkrálová 50, který běžel během mazání lyží v nekonečné smyčce.

V den závodu nás čekalo brzké vstávání, snídaně a cesta na start do Sälenu. Zde se opět osvědčily Brkovy zkušenosti, jelikož jsme pod sälenskou sjezdovku dorazili tajnou cestou pro autobusy téměř bez kolon s hodinovou rezervou. Celá řada závodníků každý rok nemá stejné štěstí a na start přijede pozdě.

Dobrá nálada na startu

Obávanou zimu na startu jsem přežil díky kožichu vypůjčenému od Leoše Mareše. První krizový okamžik přišel hned po startu v úvodní sjezdovce. Všichni se pochopitelně cpali dopředu, ale protože nebylo kudy, zapříčinilo to spoustu emocí a zlomených hůlek. Další krize nastala po půlhodině snažení na vrcholu sjezdovky, kde na ceduli svítilo 86 km do cíle. Od této chvíle jsem si však závod maximálně užíval. Zvolil jsem pomalé tempo a od poloviny závodu mi zbylo dost sil na zrychlení. Jediné, co by se dalo pořadatelům vytknout, byly naše zvyklosti velmi chudé občerstvovačky. Ač byly cca každých cca 10 km, nabízely pouze borůvkovou polévku, ionťák a vývar k pití, na jídlo potom pouze housku. Naštěstí jsem s sebou vezl domácí raw tyčinky, se kterými jsem celkem v pohodě vydržel až do cíle.

Závěrečný soupaž

Pomyslnou cílovou pásku jsem protnul v čase 6:04:28 na celkovém 1923. místě spokojený, protože jsem si „vylepšil své startovní číslo“ a především vybojoval kýženou medaili. Medaili získávají závodníci se ztrátou do 50 % času vítěze. Díky velmi těžkým podmínkám (podle pořadatelů nejtěžších za posledních 11 let), letos vítěz dosáhl času 4:24. Obvykle se jezdí o více jak 30 minut rychleji.

Záznam z GPS

Cíl – 6:04 a lyže od borůvkové polívky
Radost z medaile!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Video od pořadatelů

A co příště, Ironman? 🙂

Štafeta Severky na bedně i nedaleko Javorníka

Tradiční sprintovo – štafetová trojkombinace nás zavedla do Slezska, do terénů loňského Mistrovství Evropy. A Severka byla opět vidět!

Nejprve byl na programu sprint v parcích a centru městečka Javorník. Tratě byly zábavné, bylo na nich co řešit. Pánská elita, kde jsme měli největší zastoupení přinesla velké drama. Ještě v polovině závodu to vypadalo, že Vojcek na svojí parádní disciplíně najde přemožitele (dokonce to bral speaker Béďa za hotovou věc). Vojcek však na posledních kontrolách roztočil nohy na plné obrátky a vybojoval těsné vítězství před Honzou Petrželou. Maroš finišoval na 15. a Víčko na 20. místě, časově na dostřel od předních pozic. Zdenka byla v mladých veteránkách 10.

foto: Tomáš Bubela

Hlavní hřeb programu však měl přijít odpoledne, kdy jsme popojeli pár kilometrů na štafetový závod. Čekaly nás fyzicky velmi náročné tratě v parádním terénu klasiku, který se však na štafety vůbec nehodil. Naše štafeta takticky zamíchala se sestavou, čímž dokonale zmátla soupeře. Přítomnost Vojcka na prvním úseku ostatní tak rozhodila, že si v pohodě doběhl pro 100-vteřinové vedení. Víčko běžel zpočátku taky dobře a navyšoval náskok až na 3 minuty. Pak si ale řekl, že by to nebyla žádná zábava a trošku na ostatní počkal. Nepočítal však, že nechá 4 minuty v pytlíku (kde mimochodem hledal kontrolu společně s Honzou Kaprálem z mixové štafety) a vyšle Maroše do lesa na 2. místě se ztrátou 2 minut na Pardubice. Maroš ukázal, že se na posledním úseku cítí jako ryba ve vodě. Pavla Kubáta nechal běžet, ale zkušeně se prohnal kolem Pardubic a nedovolil se přiblížit ani ostatním štafetám. Drobná komplikace přišla v pytlíku, kde nechal 5 minut. To všechno ale jen proto, aby mohl lišácky najít jako první předsběrku a vychutnat si ZBM a LCE na finiši. Naše štafeta tak mohla usínat za šumění Račího potoka spokojená s 2. místem. Již zmíněná mixová štafeta byla 15. Zdenka posílila mixovou štafetu ze spřáteleného oddílu z Luhačovic a finišovala dokonce na 7. místě.

foto: Tomáš Bubela

V neděli nás na štafetách čekaly stejné kopce a o něco delší a hezčí tratě. Naše štafeta se prala s únavou a příliš se jí nedařilo, což znamenalo v konečném pořadí 5. místo.

Mapování v Kanadě

Psi štěkají a VicKart táhne dál – tentokrát v kanadském Hintonu (v provincii Alberta, 300 km západně od Edmontonu). Společně s Alešem Hejnou připravujeme mapy na Western Canada Championship 2016. Terény to jsou vskutku úchvatné. Charakterem a množstvím detailů by se daly přirovnat ke krasovým terénům Slovinska, s jediným rozdílem  – podložkou. Pod nohama je krásně měkký mech, místy borůvčí a ztrouchnivělé stromy. Kamenů najdete v celém prostoru minimum. Půjde tedy o pohodový orienťák v technickém terénu a s výhledy na nedaleké Rocky Mountains. Pro sběratele skvělých orientačních zážitků rozhodně doporučuji.

IMG_1893
Obr.2 Útok medvěda grizzly

 

IMG_1548
Obr.1 Mapařské vybavení

Mapování v kanadských lesích s sebou přináší specifika (Obr. 1). Lesy v okolí Hintonu jsou velmi bohaté na divokou zvěř – medvěd černý, medvěd grizzly, puma, los, atd. Ač jsou to všechno krásná zvířata, asi je lepší se s nimi osobně nesetkat. Naštěstí je tato fauna poměrně plachá a na velký hluk reaguje útěkem. Dobře tak může posloužit rolnička, hlasitá hudba, pískání, zpěv… Spíše výjimečně dochází k situacím, kdy je nevyhnutelný souboj. V takovém případě se lze spolehnout na starý dobrý nůž nebo mít za pasem připravený bear spay, který obsahuje látky na bázi silně koncentrovaného capsaicinu (obsažen v chilli papričkách) a vykazuje lepší úspěšnost při obraně než leckteré střelné zbraně. Zatím jsem neměl možnost otestovat, zda dokáži vytasit svůj kolt dost rychle, největší šelma mě napadla paradoxně ve městě, hned vedle obchodu, kdy jsem byl neozbrojen (Obr. 2).

 

 

171
Obr.3 Výletníci

Mezi mapováním se najde čas i na nějaký výlet. Tentokrát jsme společně s dalšími Čechy vyrazili do Jasper National Parku – na slavný Skyline trail. Náš oddíl měl v této skupině početné zastoupení (Obr.3). Celý přechod nám zabral 2 dny, součástí tedy bylo i kempování v nadmořské výšce 2000 m, pro některé bez spacáku. Takový „vysokohorský“ kemp se od běžného kempu liší. Je nutné jej předem rezervovat, neboť jich je v celém národním parku jen několik a každý obsahuje pouze 5-8 míst pro stany. Součástí kempu bývá také místo pro stravování, jenž zahrnuje několik stolů a posezení a konstrukci pro zavěšení jídla. Sem je potřeba umístit veškeré jídlo, ale i zubní pastu a jiné aromatické přípravky, protože přitahují hladové medvědy. Nocovat jinde než v označených kempech je zakázáno.

214
Obr.4 Bald Hills
273
Obr.5 Maligne Lake

 

 

 

Odměnou za náročný pochod nám byly úchvatné výhledy z Bald Hills (Obr.4) a nebo koupačka v Maligne Lake (Obr.5).

MČR noční a ČPŠ v Bukovince

Minulý víkend se  v okolí Bukovinky nedaleko Vyškova konal dvojzávod – MČR v nočním orientačním běhu a závod zařazený do Českého poháru štafet. Zdejší, zvláště na jaře, malebné lesy slibovaly pěkný orientační zážitek. Zástupci Severky Šumperk na startu pochopitelně nemohli chybět.

Pro MČR NOB pořadatelé ze Žabovřesk Brno připravili velmi náročné tratě, z nichž většina důkladně prozkoumala také prudký kamenitý svah Rakoveckého údolí. Ze našich závodníků se Jana umístila na 16. místě v kategorii D21, Gagarin byl 12. v juniorech, Víčko 17. a Vašík 25. v H21.

http://oris.orientacnisporty.cz/Vysledky?id=2693

Pro zpestření ještě zmíním perličku z mého závodu. Před startem jsem ze srandy prohlašoval, že jsem přijel otestovat světlo před Tiomilou. Netušil jsem, jak blízko jsem byl od pravdy. Už v polovině závodu mi čelovka 3x zablikala a poté se nekompromisně přepnula do úsporného režimu. Orientační zážitek z Moravského krasu tak byl o to silnější.

nob.h21s                      cps.h21

 

 

Do štafetového závodu Severka postavila mužskou štafetu ve složení Vašík, Gagarin a Víčko. S tratí, ve které se střídaly technické zelené oblasti s rychlým čistým lesem, a s únavou z předchozího závodu se borci SSU poprali víc než dobře a připsali si první body do Českého poháru štafet. Zda budou tyto body stačit k postupu na MČR se však teprve ukáže.

http://2015.mcrnob.cz/files/0426_cps/protokol.htm