Naposledy v tělocvičně – poprvé venku

Tréninky v tělocvičně jsme včera zakončili závodem štafet. Běželo se v blízkém i trochu vzdálenějším okolí školy, počasí bylo přiměřeně jarní, všechna družstva nakonec své kontroly (každé v jiném pořadí až na poslední kontrolu) sesbírala a nakonec zbyl čas i na tradiční závěrečný fotbalový mač.

Trénink 29. března 2018

V závodě nadějí bylo nejrychlejší družstvo kapitánky Amálky, druhý skončil se svým týmem Filip a jako třetí doběhla štafeta Vojty V. V souboji jednočlenných týmů zvítězila zkušenost (a stavitelská výhoda) před dravým mládím a to poněkud překvapivě v souboji na cílové rovince.

Štafety

  1. Amálka, Šíma, Dominik, Ondra – 22:06
  2. Filip, Tobiáš, Terka, Ivanka + Stella – 22:36
  3. Vojta V., Toník, Seba, Dan – 27:21

Jednotlivci

  1. Vašek – 15:10
  2. Honza K. – 15:11

První jarní kufr, pohár i lyžování

První jarní víkend byl slovy klasika bohatý na O-akce. Na té našé Hané se běžel První jarní kufr a na hradeckých rovinách tradiční Jarní pohár, kde se poprvé představila dámská štafeta Severky v novém složení.

Jarní pohár začal pátečním nočním dobrodružstvím, kde se v dresu Severky uvedla Anička pěkným druhým místem v kategorii D21A. Hlavním závodem víkendu byl ale sobotní závod štafet ve kterém naše trio Eliška, Anička a Terka vybojovalo krásné šesté místo, což je zřejmě zatím nejlepší umístění naší ženské štafety. A vzhledem k předvedeným výkonům nových posil (obě děvčata vyhrála svůj úsek) se jistě můžeme těšit na ještě lepší umístění. Nedělní klasickou trať běžela Anička (páté místo v elitě) a Eliška (sedmnácté místo D21B).

Zahájení oblastní sezóny v Protivanově bylo také výsledkově úspěšné. Za třetí místo v H16 chválíme Jáchyma, tradičně se dařilo Pepovi, který vyhrál v nejstarší veteránské kategorii, a páté Ivetě. Honza K. už si v lese pobyl o něco déle.

(A první jarní lyžování na Paprsku vlastně taky nebylo špatné, jen to chtělo modrý klistr, nikoliv extra. Bude 12. května na Paprsku historicky první oblastí žebříček v LOB?)

Vítejte!

O přestupech na sezónu 2018 už se psalo hodně na O-news i na Béďovi. Letos výrazně posílila i Severka Šumperk, ženská štafeta získala výrazné obrysy a bude se jistě prát o velmi pěkné, ne-li nejvyšší, příčky. K Elišce Kuncové přibyly Anna Štičková, Lenka Poklopová a Tereza Janošíková. Už tuto sobotu se trio našich závodnic představí na prvním štafetovém závodě sezóny, na Jarním poháru, který tradičně pořádá OK 99 Hradec Králové. Přejeme jim hodně štěstí a rychlé nohy! Co o svém přestupu říkají holky a jaké jsou jejich cíle? Dozvíte se níže v krátkých rozhovorech.

Otázky:

  1. Jak dlouho je orienťák tvůj nejlepší kamarád?
  2. Co tě přivádí do SSU?
  3. Jaké máš cíle do nadcházející sezóny?
  4. Co je tvým orienťáckým snem?
  5. Volíš Losnu nebo Vlažňáka? (inspirace zde: https://www.youtube.com/watch?v=ZAQMnnEEsSg )

Anna Štičková

  1.  Už 15 roků.
  2.  Možnost běhat štafety. A na družstva se samozřejmě taky těším. No a zatím přestup slouží jako fajn motivace k tréninku.
  3. Chci zkusit nominačky na AMS a uvidím :). Dále se mi loni moc nepovedlo MČR na klasice, což bych letos chtěla změnit. A výsledek z MČR KT minimálně zopakovat. No a samozřejmě jsem natěšená i na týmové závody, kde přes rok uvidíme, jaké pak budou na podzim ambice :).
  4. Já ani nevím, asi nemám nějaké vyloženě sny. Ty, které jsem měla, když jsem byla mladší, jsem si víceméně splnila. A teď už orienťákem žiju tak napůl, takže sny se přesouvají i do jiných oblastí. Na druhou stranu chci být stejně vždycky co nejlepší (ve smyslu toho, na co reálně mám) a ať už běžím jakýkoli závod, chci být hlavně spokojená s tím, jak jsem ho zaběhla.
  5. Nechám volbu na jiných ;).

Lenka Poklopová

  1. U této otázky bych se neomezila odpovědí pouze na hledání kontrol. Už od dětství svůj čas ráda trávím aktivně venku, ať už mám v ruce buzolu nebo raketu, pod nohami snowboard či jógamatku.
  2. Do Severky mě zlákala možnost závodění a trénování v dobrém kolektivu. Těším se zejména na štafety, kde si člověk nejvíc užije týmového ducha.
  3. Tuto sezónu jsem pojala spíše regeneračně. Jarní část úplně vynechávám, abych si vyléčila zranění z předchozích let plných intenzivního tréninku. Proto mým cílem je, abych do podzimu běhání s mapou úplně nezapomněla:-)
  4. O-sny jsem si už splnila, když jsem dostala příležitost závodit po světě s českou reprezentací.
  5. Pikachu, volím si tebe!

Tereza Janošíková

  1. No tak nějaký ten pátek to přeci jen už bude. Ale blíže si tvrdím konstatovat, že tomu je touto dobou přesně pět let. J Když jsem v sedmé třídě po ukončení šestileté basketbalové „éry“ vyměnila sálovky za špunty a už za dva týdny od zasvěcení, co je to vlastně mapa a buzola běžela svůj první OB závod. Byl to sprint ve Velké Bystřici, nevím teď přesné datum, ale vím, že to bylo takhle začátkem jara. Tož věrní kámoši jsme už hezkých pět let a věřím, že nám to ještě nějakou tu chvilku vydrží. 🙂
  2. Obvykle se změna klubu v dospělé kategorii provádí především kvůli možnosti běhat štafety a družstva. Do určité míry se tak stalo i u mne! Přeci jen mít při sobě další lidičky a sdílet s nimi radost ze společných štafetových běhů je vždy krásné. Stejně tak jako mít tým, s kterým by bylo možné absolvovat vrcholné české akce a nemusel si člověk zajišťovat všechny ty věci kolem na vlastní pěst. Gor pro mne, mega sociálního člověka, který nemá rád samotu a každý zážitek je pro mne o to větší, čím je sdílenější. Bohužel se mi tyto možnosti v mém minulém klubu nenaskýtaly. Přišel tedy čas na změnu. A proč právě SSU, jedním z hlavních faktorů bylo ctít oblast! Myslím, že každý najde alespoň jedno pozitivum na setrvání v oblasti, v níž byl orienťácky vychován.  Já jich vidím více. Po oslovení a zvážení všech situací jsem nakonec s radostí řekla ano a už se těším na další fungování. Navíc je tam krásná základna super lidí a o těch to je vždycky!
  3.  Ano určitě nějaké cíle mám a myslím si, že každý by je měl mít. Ač to nejdůležitější je mít z pohybu radost, tak stále jsou výsledky to, na co se hledí nejvíc. Po krásně rušném a po všech stránkách plně obohacujícím loňském roce doufám, že si ty své cíle mohu zase posunout o kousek výše, než bych řekla před rokem. Sice papírově touto sezónou vstupuji teprve do juniorské kategorie, tudíž by mým hlavním cílem mělo být JMS (což samozřejmě stále je), ale mám stanovené i další. Každopádně všechno se to bude odvíjet od aktuálních situací, na jaře především skloubení termínu maturitních a přijímacích zkoušek.
  4. Ač to možná nevypadá na první pohled, tak si nemyslím, že bych byla nějaký vysoce ambiciózní typ člověka, jež jde jen za výsledky. Jasné, když už se něčemu věnuji, snažím se tomu dávat hodně a jak se říká „do my best“, abych měla před očima neustále ten smysl a naprosto jednoduchou podstatu krásy. Ta by se ale nemohla dosti projevit, pokud by nenastal požitek a prožitek. Takže pro mne nejdůležitější cíl – to, co dělám, dělat s radostí, úsměvem a činit tak úsměv a radost i u ostatních – to si přeji stále a nejvíce. Musí nás to přece bavit! Určitě by se našly i nějaké více konkrétní cíle, pro některé možná stanovené v přesném umístění na MS atd., to je samozřejmě taky správně. Já sama nevyvracím, že by nebylo vůbec špatné se jednou dopracovat k těm nejvyšším stupínkům, nicméně pokud by mělo chybět vnitřní naplňování, tak to nee, to nechci. Na to je v dnešní době až moc možností, co dělat s volným časem. Ale věřím, že mé nadšení a zapálení se pro tento krásný sport, jež mi spojuje hodně věcí do jednoho, které mám na mysli už od dětství, jen tak nevyprchá. Ne nadarmo se říká, je to všechno o lidech. Je to pravda, ale v naší komunitě jsou ti správní a toho si vážím nesmírně.
  5. Losňáka 🙂

 

Probuzení ze zimního O-spánku

První jarní den (i když při pohledu z okna to tak momentálně nevypadá) roku 2018 je za námi, přecházíme tedy na jarní orienťácký režim.

Poslední trénink v tělocvičně se koná ve středu 28. března. Součástí tréninku bude krátký závod v areálu školy (venkovní převlečení s sebou!). Ve čtvrtek 29. března se bude podle zájmu konat i poslední atletická seance, kterou povede Vojta – bude to tedy určitě stát za to.

Jarní tréninky zahajujeme ve středu 4. dubna. Sraz je v 16:30 v zahradním altánku u Hlucháku. Další podrobnosti jsou na stránce jarních tréninků.

Sprintuj! Rýmařov!!!

Nezahálíme ani po pořadatelské stránce – duben a květen bude nabitý akcemi. Jako první nás čeká 7. dubna v Rýmařově Mistrovství Hanácké oblasti ve sprintu a sprintových štafetách.

Vasaloppet 2018

Po 3 týdnech se mi konečně podařilo zregenerovat a nabrat síly k sepsání článku.

Vasaloppet je jedním z nejslavnějších závodů na běžkách klasickou technikou, který se jezdí mezi městy Sälen a Mora ve středním Švédsku. Koná se na počest švédského krále Gustava I. Vasy, který v roce 1520 tuto náročnou 90 kilometrovou trasu na běžkách sám absolvoval, čímž položil základ k osvobození země od Dánů a vzniku samostatného Švédského království. Tehdy, ještě jako šlechtic, uprchl z dánského zajetí do Mory, aby zburcoval místní sedláky k povstání proti Dánům. Nejprve byl neúspěšný, a proto před pronásledovateli prchal směrem na západ do Norska. Po 90 km v Sälenu jej však dohonili poslové a přesvědčili ho, aby se otočil zpět do Mory a postavil do čela osvobozeneckého vojska. Následoval triumfální návrat spojený s porážkou Dánů a posléze korunovací Gustava I. Vasy švédským králem.

Jméno Vasaloppet je nejen ve Skandinávii obrovský svátek lyžování. Celý týden se na jeho trase koná celá řada menších závodů – Vasaloppet na různé kratší vzdálenosti, NightVasan (noční Vasaloppet volnou technikou), štafetový závod,  Vasaloppet pro ženy, dětský Vasaloppet (švédské děti jsou tvrdé, ale nejedou celých 90 km, ale jen posledních 9 km), atd. Vše přitom vrcholí v neděli hlavním závodem, kterého se každý rok účastní přes 17 000 závodníků, přičemž startovní čísla jsou vyprodána během několika desítek vteřin od otevření registrace. Společnými jmenovateli pro tyto závody jsou perfektní organizace, fantastická divácká kulisa po celou trať  a skvělý zážitek pro závodníky.

Naše výprava na Vasaloppet zamířila pod vedením Brka a jeho cestovní kanceláře Haná orienteering a v každém případě to byla dobrá volba. Kromě toho, že měl Brko všechno naplánované do nejmenšího detailu a mohli jsme se tak plně koncentrovat na závod, zajistil nám také skvělá startovní čísla. Například já jsem startoval s číslem 2004 z 2. vlny, na což bych za normálních podmínek jako amaterský lyžař při své první účasti na Vasáku neměl nárok. Taky mě dlouho před závodem strašili, že mě vlčáci startující za mnou umlátí hůlkami.

Celý zájezd začal dlouhou cestou autobusem a trajektem. Díky lehátkové úpravě v autobusu jsme však po 32 hodinách cesty na místo ubytování dorazili relativně odpočatí. Mohli jsme se tak ihned pustit do nezbytného testování mázy (a nakupování suvenýrů).

Naše skupina po prvním projetí – dneska dobrá máza

Nezbytnou součástí taktické přípravy na takový závod je film Tříkrálová 50, který běžel během mazání lyží v nekonečné smyčce.

V den závodu nás čekalo brzké vstávání, snídaně a cesta na start do Sälenu. Zde se opět osvědčily Brkovy zkušenosti, jelikož jsme pod sälenskou sjezdovku dorazili tajnou cestou pro autobusy téměř bez kolon s hodinovou rezervou. Celá řada závodníků každý rok nemá stejné štěstí a na start přijede pozdě.

Dobrá nálada na startu

Obávanou zimu na startu jsem přežil díky kožichu vypůjčenému od Leoše Mareše. První krizový okamžik přišel hned po startu v úvodní sjezdovce. Všichni se pochopitelně cpali dopředu, ale protože nebylo kudy, zapříčinilo to spoustu emocí a zlomených hůlek. Další krize nastala po půlhodině snažení na vrcholu sjezdovky, kde na ceduli svítilo 86 km do cíle. Od této chvíle jsem si však závod maximálně užíval. Zvolil jsem pomalé tempo a od poloviny závodu mi zbylo dost sil na zrychlení. Jediné, co by se dalo pořadatelům vytknout, byly naše zvyklosti velmi chudé občerstvovačky. Ač byly cca každých cca 10 km, nabízely pouze borůvkovou polévku, ionťák a vývar k pití, na jídlo potom pouze housku. Naštěstí jsem s sebou vezl domácí raw tyčinky, se kterými jsem celkem v pohodě vydržel až do cíle.

Závěrečný soupaž

Pomyslnou cílovou pásku jsem protnul v čase 6:04:28 na celkovém 1923. místě spokojený, protože jsem si „vylepšil své startovní číslo“ a především vybojoval kýženou medaili. Medaili získávají závodníci se ztrátou do 50 % času vítěze. Díky velmi těžkým podmínkám (podle pořadatelů nejtěžších za posledních 11 let), letos vítěz dosáhl času 4:24. Obvykle se jezdí o více jak 30 minut rychleji.

Záznam z GPS

Cíl – 6:04 a lyže od borůvkové polívky
Radost z medaile!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Video od pořadatelů

A co příště, Ironman? 🙂

Sezona LOB právě skončila, shrňme si poslední letošní úspěchy našich členů.

Začátkem února se jelo v Bulharsku mistrovství Evropy, které se počítalo do SP. Závodilo se v nejvyšším balkánském pohoří Rila ve výšce okolo 1 650 m n. m. v Yundole nedaleko lázeňského Velingradu, kde měly závody centrum. Prostor byl členitý, v lesích byla kvůli nedostatku sněhu poměrně malá hustota stop, opačně tomu však bylo na loukách. V českém týmu opět nechyběl Petr Horvát. Závod ve sprintu se mu nevydařil, nesrovnal se s mokrým těžkým sněhem a skončil se ztrátou téměř 6 minut až na 31. místě. Poté se změnil charakter počasí, vše zmrzlo a dalo se jezdit všude. To Petrovi sedlo lépe, bez několika mapových chybiček se však jeho výkony přesto neobešly. Na krátké trati dojel na 24. místě (+3:31), na klasické trati si vyrovnal své evropské maximum 19. místem (+11:22) a ve štafetách finišoval pro 5. místo!
Koncem února se v Estonsku konalo druhé akademické mistrovství světa (do 25 let). Závodilo se za mrazivého počasí (okolo -15 °C) v nejvyšších horách Pobaltí okolo vesnice Haanja ve výšce okolo 250 m n. m., centrum měly závody v Tartu. Terén byl opravdu krásný, síť upravovaných standardek ve zvlněném zalesněném terénu byla propojena sítí skútrových stop, jen první polovina sprintu se jela na louce. Jezdilo se dost rychle, tratě obsahovaly mnoho voleb, navigačně však byly obtížné jen místy. Do českého akademického týmu se nominovali Petr i Hanka Horvátovi. Petrovi se celkem dařilo moc neztrácet na mapě. Na sprintu si dojel pro skvělé 7. místo (+1:15), při smíšených sprintových štafetách skončil s Petrou Hančovou na 6. místě (v redukovaném pořadí by to byla brambora, ale počítaly se i druhé národní štafety), ve stíhacím závodě finišoval na 8. pozici (+1:30 na medaili) a na krátké trati s hromadným startem mu už zbyly síly „jen“ na 13. místo (+1:43 na medaili). Hanka obsadila 30. místo ve sprintu i stíhačce, na krátké pak dojela o místo hůře.
Posledních českých závodů (MČR na klasice a ve štafetách a pohárové krátké v Krkonoších) se od nás nikdo neúčastnil (Petr s Hankou byli v Estonsku), nicméně přesto v celkovém pořadí českého poháru v mužích Petr zvítězil! V ženách patří Hance krásné 6. místo.
Na začátku března se v USA ve Vermontu jela finálová série světového poháru. Závodilo se v Appalačském pohoří ve výšce okolo 350 m n. m. v lyžařském centru v Craftsbury. Bylo to podobné Estonsku – zvlněný terén, severský les, síť standardek se sítí skútrovek. V lese sněhu moc nebylo, po oblevě byl navíc zmrzlý. Do české výpravy se nominoval Petr. Ve sprintu si dojel pro 24. místo (+2:13) a na krátké trati pro 19. místo (+6:30). Poté se podmínky změnily, na závěrečnou klasickou trať s hromadným startem, kde Petr obsadil 19. místo (+9:52), napadl nový sníh.
V celkovém hodnocení světového poháru patří Petrovi 29. místo (98 bodů, počítalo se 7 závodů z 9). Ve světovém rankingu končí sezonu na 35. místě a do další bude vstupovat na 28. pozici (odmaže se předchozí sezona).
Fotka uživatele International Orienteering Federation.
Petr_klasika,foto: IOF

JeLyMan 2018

Rok s rokem se sešel a je tu opět tradiční JeLyMan. Letos s novými tvářemi, ale jinak se můžete jako každý rok těšit na perfektně upravené tratě v okolí Chaty Paprsek, příjemné zázemí a nový okruh pro bruslení. Přijďte se poměřit s nejlepšími českými laufaři nebo se jen tak sklouznout ve stopě. Zkrátka jsou-li běžky vaše mana, hlašte se na JeLyMana. A pozor – nejvýhodnější přihlášky končí už 11. února.

LOBy úspěšné

V sobotu 20. ledna dopoledne se jel sprint v Závišíně u Mariánských Lázní. Pro elitní kategorii to byl závod světového rankingu, Českého poháru, Mistrovství ČR a Akademického mistrovství ČR. Podmínky byly dobré, tratě zajímavé, prostorem byl částečně les a částečně louky, vše bez většího převýšení. V mužích zvítězil vyrovnaným výkonem Petr Horvát a připsal si tak dva tituly. Hana Horvátová obsadila v ženách 7. místo, z akademiček byla čtvrtá.

Odpoledne se jela krátká trať na hranicích s Německem – v Silberhütte. Byl to závod Českého poháru, Mistrovství ČR a Akademického mistrovství ČR. Tratě již tak zajímavé nebyly, navíc všech téměř 400 závodníků odstartovalo během hodiny, a tak byly výkony značně ovlivněny hustotou provozu na užších stopách. Petr měl štěstí trochu míň, a tak se musel spokojit s děleným 4. místem. Z akademiků byl však nejlepší. Ani Hance se nedařilo jako dopoledne, když skončila na 11. místě a z akademiček byla pátá.

Neděle patřila klasické trati opět v Silberhütte. Pro elitní kategorii to byl závod světového rankingu a Českého poháru. Tratě obsahovaly pár voleb, jezdilo se převážně po plných. Vzhledem k nočnímu sněžení a nabité sobotě to bylo fyzicky dost náročné. Petr dojel třetí (do ČP bodoval jako druhý), Hanka dojela na 12. místě (v ČP 8.).

V průběžném hodnocení ČP po 5 závodech Petr vede a Hanka drží 6. místo. Posledních dvou závodů ČP se však ani jeden nezúčastní, neboť se nominovali na Akademické mistrovství světa, které se pojede koncem února v estonském Tartu. Petr je rovněž nominován na Mistrovství Evropy a 2. kolo SP, které se koná začátkem února v bulharském Velingradu.

 

Sezóna LOB zahájena – Petr Horvát má první body do SP i bednu z ČP

LOBácká sezóna začala již koncem listopadu ve Finsku 1. kolem Světového poháru (závodilo se za polárním kruhem). Domácí závody odstartovaly o víkendu 16. a 17. prosince na německé straně Krušných hor. Sněhové podmínky byly v obou případech dobré a radost nám udělaly i výsledky našich LOBáků Petra a Hany Horvátových.

číst více…