Probuzení ze zimního O-spánku

První jarní den (i když při pohledu z okna to tak momentálně nevypadá) roku 2018 je za námi, přecházíme tedy na jarní orienťácký režim.

Poslední trénink v tělocvičně se koná ve středu 28. března. Součástí tréninku bude krátký závod v areálu školy (venkovní převlečení s sebou!). Ve čtvrtek 29. března se bude podle zájmu konat i poslední atletická seance, kterou povede Vojta – bude to tedy určitě stát za to.

Jarní tréninky zahajujeme ve středu 4. dubna. Sraz je v 16:30 v zahradním altánku u Hlucháku. Další podrobnosti jsou na stránce jarních tréninků.

Sprintuj! Rýmařov!!!

Nezahálíme ani po pořadatelské stránce – duben a květen bude nabitý akcemi. Jako první nás čeká 7. dubna v Rýmařově Mistrovství Hanácké oblasti ve sprintu a sprintových štafetách.

Vasaloppet 2018

Po 3 týdnech se mi konečně podařilo zregenerovat a nabrat síly k sepsání článku.

Vasaloppet je jedním z nejslavnějších závodů na běžkách klasickou technikou, který se jezdí mezi městy Sälen a Mora ve středním Švédsku. Koná se na počest švédského krále Gustava I. Vasy, který v roce 1520 tuto náročnou 90 kilometrovou trasu na běžkách sám absolvoval, čímž položil základ k osvobození země od Dánů a vzniku samostatného Švédského království. Tehdy, ještě jako šlechtic, uprchl z dánského zajetí do Mory, aby zburcoval místní sedláky k povstání proti Dánům. Nejprve byl neúspěšný, a proto před pronásledovateli prchal směrem na západ do Norska. Po 90 km v Sälenu jej však dohonili poslové a přesvědčili ho, aby se otočil zpět do Mory a postavil do čela osvobozeneckého vojska. Následoval triumfální návrat spojený s porážkou Dánů a posléze korunovací Gustava I. Vasy švédským králem.

Jméno Vasaloppet je nejen ve Skandinávii obrovský svátek lyžování. Celý týden se na jeho trase koná celá řada menších závodů – Vasaloppet na různé kratší vzdálenosti, NightVasan (noční Vasaloppet volnou technikou), štafetový závod,  Vasaloppet pro ženy, dětský Vasaloppet (švédské děti jsou tvrdé, ale nejedou celých 90 km, ale jen posledních 9 km), atd. Vše přitom vrcholí v neděli hlavním závodem, kterého se každý rok účastní přes 17 000 závodníků, přičemž startovní čísla jsou vyprodána během několika desítek vteřin od otevření registrace. Společnými jmenovateli pro tyto závody jsou perfektní organizace, fantastická divácká kulisa po celou trať  a skvělý zážitek pro závodníky.

Naše výprava na Vasaloppet zamířila pod vedením Brka a jeho cestovní kanceláře Haná orienteering a v každém případě to byla dobrá volba. Kromě toho, že měl Brko všechno naplánované do nejmenšího detailu a mohli jsme se tak plně koncentrovat na závod, zajistil nám také skvělá startovní čísla. Například já jsem startoval s číslem 2004 z 2. vlny, na což bych za normálních podmínek jako amaterský lyžař při své první účasti na Vasáku neměl nárok. Taky mě dlouho před závodem strašili, že mě vlčáci startující za mnou umlátí hůlkami.

Celý zájezd začal dlouhou cestou autobusem a trajektem. Díky lehátkové úpravě v autobusu jsme však po 32 hodinách cesty na místo ubytování dorazili relativně odpočatí. Mohli jsme se tak ihned pustit do nezbytného testování mázy (a nakupování suvenýrů).

Naše skupina po prvním projetí – dneska dobrá máza

Nezbytnou součástí taktické přípravy na takový závod je film Tříkrálová 50, který běžel během mazání lyží v nekonečné smyčce.

V den závodu nás čekalo brzké vstávání, snídaně a cesta na start do Sälenu. Zde se opět osvědčily Brkovy zkušenosti, jelikož jsme pod sälenskou sjezdovku dorazili tajnou cestou pro autobusy téměř bez kolon s hodinovou rezervou. Celá řada závodníků každý rok nemá stejné štěstí a na start přijede pozdě.

Dobrá nálada na startu

Obávanou zimu na startu jsem přežil díky kožichu vypůjčenému od Leoše Mareše. První krizový okamžik přišel hned po startu v úvodní sjezdovce. Všichni se pochopitelně cpali dopředu, ale protože nebylo kudy, zapříčinilo to spoustu emocí a zlomených hůlek. Další krize nastala po půlhodině snažení na vrcholu sjezdovky, kde na ceduli svítilo 86 km do cíle. Od této chvíle jsem si však závod maximálně užíval. Zvolil jsem pomalé tempo a od poloviny závodu mi zbylo dost sil na zrychlení. Jediné, co by se dalo pořadatelům vytknout, byly naše zvyklosti velmi chudé občerstvovačky. Ač byly cca každých cca 10 km, nabízely pouze borůvkovou polévku, ionťák a vývar k pití, na jídlo potom pouze housku. Naštěstí jsem s sebou vezl domácí raw tyčinky, se kterými jsem celkem v pohodě vydržel až do cíle.

Závěrečný soupaž

Pomyslnou cílovou pásku jsem protnul v čase 6:04:28 na celkovém 1923. místě spokojený, protože jsem si „vylepšil své startovní číslo“ a především vybojoval kýženou medaili. Medaili získávají závodníci se ztrátou do 50 % času vítěze. Díky velmi těžkým podmínkám (podle pořadatelů nejtěžších za posledních 11 let), letos vítěz dosáhl času 4:24. Obvykle se jezdí o více jak 30 minut rychleji.

Záznam z GPS

Cíl – 6:04 a lyže od borůvkové polívky
Radost z medaile!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Video od pořadatelů

A co příště, Ironman? 🙂

Sezona LOB právě skončila, shrňme si poslední letošní úspěchy našich členů.

Začátkem února se jelo v Bulharsku mistrovství Evropy, které se počítalo do SP. Závodilo se v nejvyšším balkánském pohoří Rila ve výšce okolo 1 650 m n. m. v Yundole nedaleko lázeňského Velingradu, kde měly závody centrum. Prostor byl členitý, v lesích byla kvůli nedostatku sněhu poměrně malá hustota stop, opačně tomu však bylo na loukách. V českém týmu opět nechyběl Petr Horvát. Závod ve sprintu se mu nevydařil, nesrovnal se s mokrým těžkým sněhem a skončil se ztrátou téměř 6 minut až na 31. místě. Poté se změnil charakter počasí, vše zmrzlo a dalo se jezdit všude. To Petrovi sedlo lépe, bez několika mapových chybiček se však jeho výkony přesto neobešly. Na krátké trati dojel na 24. místě (+3:31), na klasické trati si vyrovnal své evropské maximum 19. místem (+11:22) a ve štafetách finišoval pro 5. místo!
Koncem února se v Estonsku konalo druhé akademické mistrovství světa (do 25 let). Závodilo se za mrazivého počasí (okolo -15 °C) v nejvyšších horách Pobaltí okolo vesnice Haanja ve výšce okolo 250 m n. m., centrum měly závody v Tartu. Terén byl opravdu krásný, síť upravovaných standardek ve zvlněném zalesněném terénu byla propojena sítí skútrových stop, jen první polovina sprintu se jela na louce. Jezdilo se dost rychle, tratě obsahovaly mnoho voleb, navigačně však byly obtížné jen místy. Do českého akademického týmu se nominovali Petr i Hanka Horvátovi. Petrovi se celkem dařilo moc neztrácet na mapě. Na sprintu si dojel pro skvělé 7. místo (+1:15), při smíšených sprintových štafetách skončil s Petrou Hančovou na 6. místě (v redukovaném pořadí by to byla brambora, ale počítaly se i druhé národní štafety), ve stíhacím závodě finišoval na 8. pozici (+1:30 na medaili) a na krátké trati s hromadným startem mu už zbyly síly „jen“ na 13. místo (+1:43 na medaili). Hanka obsadila 30. místo ve sprintu i stíhačce, na krátké pak dojela o místo hůře.
Posledních českých závodů (MČR na klasice a ve štafetách a pohárové krátké v Krkonoších) se od nás nikdo neúčastnil (Petr s Hankou byli v Estonsku), nicméně přesto v celkovém pořadí českého poháru v mužích Petr zvítězil! V ženách patří Hance krásné 6. místo.
Na začátku března se v USA ve Vermontu jela finálová série světového poháru. Závodilo se v Appalačském pohoří ve výšce okolo 350 m n. m. v lyžařském centru v Craftsbury. Bylo to podobné Estonsku – zvlněný terén, severský les, síť standardek se sítí skútrovek. V lese sněhu moc nebylo, po oblevě byl navíc zmrzlý. Do české výpravy se nominoval Petr. Ve sprintu si dojel pro 24. místo (+2:13) a na krátké trati pro 19. místo (+6:30). Poté se podmínky změnily, na závěrečnou klasickou trať s hromadným startem, kde Petr obsadil 19. místo (+9:52), napadl nový sníh.
V celkovém hodnocení světového poháru patří Petrovi 29. místo (98 bodů, počítalo se 7 závodů z 9). Ve světovém rankingu končí sezonu na 35. místě a do další bude vstupovat na 28. pozici (odmaže se předchozí sezona).
Fotka uživatele International Orienteering Federation.
Petr_klasika,foto: IOF

Uplynulý víkend patřil dálkovým běhům

O uplynulém víkendu se borci ze Severky účastnili několika dálkových běhů. Víčko zabojoval na legendárním Vasaloppetu, kdy 90 km zaběhl v krásném čase 06:04:28. Devadesát kilometrů je ale některým z oddílu málo – Vašek se účastnil Jesenické 24 hodinovky, kdy za 24 hodin nakroužil na okruhu v okolí Paprsku úctyhodných 201,6 km i přes to, že jeho průdušky nebyly po nachlazení v nejlepší kondici.

Víčko na trati Vasáku
Víčko v cíli Vasáku

Reportáž z mrazivého JeLyMana

Uplynuly již dva týdny uspořádání 27. ročníku JeLyMana. Jako pořadatelé jsme i přes velké mrazy odvedli dobrou práci, za kterou všem náleží velké díky! Podařilo se nám udržet tradici tohoto krásného závodu a přinést pozitivní zážitek mnoha závodníkům. Krátké ohlédnutí za JeLyManem najdete ve videu níže.

JeLyMan 2018

Rok s rokem se sešel a je tu opět tradiční JeLyMan. Letos s novými tvářemi, ale jinak se můžete jako každý rok těšit na perfektně upravené tratě v okolí Chaty Paprsek, příjemné zázemí a nový okruh pro bruslení. Přijďte se poměřit s nejlepšími českými laufaři nebo se jen tak sklouznout ve stopě. Zkrátka jsou-li běžky vaše mana, hlašte se na JeLyMana. A pozor – nejvýhodnější přihlášky končí už 11. února.

LOBy úspěšné

V sobotu 20. ledna dopoledne se jel sprint v Závišíně u Mariánských Lázní. Pro elitní kategorii to byl závod světového rankingu, Českého poháru, Mistrovství ČR a Akademického mistrovství ČR. Podmínky byly dobré, tratě zajímavé, prostorem byl částečně les a částečně louky, vše bez většího převýšení. V mužích zvítězil vyrovnaným výkonem Petr Horvát a připsal si tak dva tituly. Hana Horvátová obsadila v ženách 7. místo, z akademiček byla čtvrtá.

Odpoledne se jela krátká trať na hranicích s Německem – v Silberhütte. Byl to závod Českého poháru, Mistrovství ČR a Akademického mistrovství ČR. Tratě již tak zajímavé nebyly, navíc všech téměř 400 závodníků odstartovalo během hodiny, a tak byly výkony značně ovlivněny hustotou provozu na užších stopách. Petr měl štěstí trochu míň, a tak se musel spokojit s děleným 4. místem. Z akademiků byl však nejlepší. Ani Hance se nedařilo jako dopoledne, když skončila na 11. místě a z akademiček byla pátá.

Neděle patřila klasické trati opět v Silberhütte. Pro elitní kategorii to byl závod světového rankingu a Českého poháru. Tratě obsahovaly pár voleb, jezdilo se převážně po plných. Vzhledem k nočnímu sněžení a nabité sobotě to bylo fyzicky dost náročné. Petr dojel třetí (do ČP bodoval jako druhý), Hanka dojela na 12. místě (v ČP 8.).

V průběžném hodnocení ČP po 5 závodech Petr vede a Hanka drží 6. místo. Posledních dvou závodů ČP se však ani jeden nezúčastní, neboť se nominovali na Akademické mistrovství světa, které se pojede koncem února v estonském Tartu. Petr je rovněž nominován na Mistrovství Evropy a 2. kolo SP, které se koná začátkem února v bulharském Velingradu.

 

Sezóna LOB zahájena – Petr Horvát má první body do SP i bednu z ČP

LOBácká sezóna začala již koncem listopadu ve Finsku 1. kolem Světového poháru (závodilo se za polárním kruhem). Domácí závody odstartovaly o víkendu 16. a 17. prosince na německé straně Krušných hor. Sněhové podmínky byly v obou případech dobré a radost nám udělaly i výsledky našich LOBáků Petra a Hany Horvátových.

číst více…

Zakončení sezóny 2017

Poslední orientační nástraha letošní sezóny na nás čekala v Rejcharticích o uplynulém víkendu. A nebyla to nástraha ledajaká, hlavní kartograf na všechny zúčastněné připravil historický špek. Již málokdo pamatuje mapu Ořešník a závody, které na ní byly uspořádané. Aby toho nebylo málo, tak byla část prostoru překryta stabilním katastrem a část zmapována v týdnu před zakončením, vznikl tak mix poměrně zajímavé orientační náročnosti. Obtížnost připravených tratí prověřila nejednoho závodníka stejně jako roznašeče. Nakonec se všichni ve zdraví vrátili a snad si i bloudění a hledání kontrol na 20 let staré mapě užili.

Po guláši už se těžko znovu závodí a tak dalším programem byl oblíbený fotoorienťák v místním Anděláriu. Jak se s nástrahami poprali všichni zúčastnění? S plným nasazením a dali do toho srdíčko především! Pořadí záviselo na chybách, ne všichni totiž přiběhli s čitým ražením. Stupně vítězů byly obsazeny takhle, ve směru zprava doleva. Podtitulek závodu byl „O pozici předsedy klubu“ a Vašek obhájil, bylo to sice těsné, ale gratulujeme 🙂

Večerním programem byly cestovatelské/závodní přednášky. O své zážitky se s publikem podělil Krtek – Yukon (Kanada), Vašek – Adventure race (Ekvádor), Jurka – Země jezer a rozhleden (Estonsko).

Fotodokumentace ze zakončení (facebookové album)

Všem, kteří do Rejchartic našli cestu, děkujeme a těšíme se na další společné akce. Přejeme hezké vánoční svátky a hodně štěstí do nového roku.