Jak již jistě všichni příznivci orientačního běhu vědí, v prvním prázdninovém měsíci měli vrcholoví závodníci o zábavu postaráno, porovnávali své síly a vyladěnou formu na dvou vrcholných světových akcích, NokianWorldOrienteeringChampionships v Estonsku a WorldGames v Polsku. Obou soutěží se zúčastnil náš člen, Vojtěch Král.
Jelikož pisatelka tohoto textu na těchto akcích patřila do ne příliš početné skupiny českých fanoušků, přidává pár postřehů a fotek až nyní s mírným zpožděním.
Mistrovství světa, Estonsko
Sprint: Výsledky kvalifikace jsme se dověděli ještě cestou do Tartu, které bylo centrem mistrovství. Pro Vojtu nakonec postup do A finále klapl, ale výkon nebyl podle jeho představ.Druhý den na finále jsme již byli připraveni povzbuzovat všechny naše závodníky přímo v centru dění a na tratích. Náš hlavní úkol, správně rozmístit české vlajky, se nám podařilo splnit s pomocí českých kameramanů, kteří je pak také nezapomínali zabírat do záběru. Vojtěch startoval ve finále A mezi prvními závodníky, přiběhl v nejlepším čase. Pak ale nastala doba dlouhého čekání s odpovědí na otázku, kolik soupeřů ho překoná. Jak bývá na těchto závodech zvykem, nejlepší závodník sedí v křesle na podiu a užívá si svou slávu, dokud ho časem nepřekoná někdo další. V případě zmiňovaného finále pořadatelé na tento zvyk zapomněli a tak Vojta mohl vyklusávat a diváci na náměstí sledovat doběh favoritů. Jak víte z oficiálních výsledků, byla z toho velká bedna, 6.místo (stejně jako v loňském roce).
Sprintové štafety: Tento závod byl situován do jednoho z mála kopcovitých terénů v Estonsku, do historického města Viljandi, které se kdysi pyšnilo hradem čnícím nad jezerem. V současnosti se v místě hradu nacházejí jen ruiny s hradními příkopy a jezero je turistickým lákadlem. Město má také historické uličky a zákoutí, dominantní věž, jež kdysi bývala rezervoárem vody, a také udržované parčíky se zajímavými skulpturami. Aréna byla umístěna do amfiteátru, kde diváci mohli sledovat průběh i předávky. My jsme se většinou pohybovali v prostorách hradu, abychom závodníky viděli co nejčastěji. Na ruiny jsme mimochodem opět umístili české vlajky, abychom dali o českých závodnících vědět. Celý závod měl spád a byl opravdu divácký, např. vidět muže jak se odvážně a s maximálním nasazením pouští nejkratším postupem do hradního příkopu nehledě na roští a kopřivy, byl opravdový zážitek. Naše štafeta běžela náramně. Vojtěchovi se třetí úsek povedl, předával na druhém místě, v konečném pořadí jsme po tuhém boji obsadili krásné 4. místo.
Klasická trať: Téměř identický terén, který měli závodníci mistrovství, jsme měli možnost otestovat při vlastním závodě ještě před startem závodu MS. Nutno říci, že nebylo co závidět, bylo to o boji s terénem a divokou přírodou a také s vlastními zábranami pustit se neohroženě do bažin a neprostupných porostů. Přestože Vojta klasiku neběžel, povzbuzovali jsme nejen naše ženy i muže, ale i všechny ostatní závodníky, někteří zdolávali závěrečné stoupání do cíle s vypětím posledních sil. To vše platilo o famózním Olafu Lundanesovi, který si doběhl pro třetí vítězství na klasice v řadě. Překvapil tím i své rodiče, kteří dojati stáli na doběhu a sledovali jeho finiš. Pro našince je zajímavostí, že celému areálu klasiky v Rouge dominuje rozhledna, nestingtower (viz foto), kterou jsme si nazvali po našem jako čapí hnízdo (čápi jsou zde na každém sloupu, takže čapí hnízdo tu má opravdu svůj význam :-).
Krátká trať: Velmi drobně členitý terén porostlý nízkým neprůhledným a špatně průběžným porostem, to je pekelná kombinace, a přesně toto čekalo na závodníky mistrovství. Když jsme si před závodem koupili mapu s tratěmi, tak jsme si přáli, aby všichni naši důstojně doběhli a mohli být se svými výkony spokojeni. Vojtovi se to podařilo a my jsme dobře chápali jeho gesto v cíli, znamenající spokojenost, i když z toho bylo „až“ 12. místo. Vklínil se do výsledkové listiny mezi dva domácí závodníky bratry Sildovy. Vítězství si odnesl slavný a nepřekonatelný Thierry Gueorgiou loučící s kariérou, při flowerceremony se mu dostalo opravdového standingovation. Následně jsme si záludnosti terénu vyzkoušeli sami při závodě, ve kterém několikaminutové dohledávky nebyly vyjímkou, a znovu ocenili výkony všech úspěšných závodníků a tiše jim záviděli jejich schopnosti rychlé navigace.
Štafety: Přestože české vlajky opět vlály, nepomohly tentokrát k velkému úspěchu. První mužský úsek nás sice naladil do nervózního očekávání boje o medaile, ale technická chyba Šédi nás bohužel vrátila na zem. Vojta na třetím úseku dělal, co mohl, ale soupeři už byli daleko, stáhl alespoň dvě místa. Nebyla to sice taková lapálie jako při loňských štafetách ve Švédsku, ale výsledek stejný, 11. místo. S přehledem jsme porazili bratrskou polskou štafetu a o parník až dva štafetu kanadskou (20. místo), ve které běžela na 3. úseku Emily Kemp. Štafety měly i dramatickou zápletku, o níž se přičinila Tove Alexandersson na 3. úseku, když si při průběhu arénou spletla koridory, proběhla cílem a pak teprve byla pořadateli vrácena zpět. Řešila se i otázka diskvalifikace, ale naštěstí pro Švédky, neprošla. Že si závod dovedou užít i závodníci ze spodní části výsledkové listiny, ukázaly brazilské závodnice. Dobíhajíce do cíle téměř ve dvojnásobném čase než vítězky, předvedly oslavný finiš ve trojici stejně jako vítězové a radost měly snad ještě větší. A právě o tom je sport…
Z.Králová
Seriózní zpravodajství s kompletními výsledky celého českého týmu a s fotodokumentací najdete na: http://woc2017.ee nebo na https://cs-cz.facebook.com/czechorienteering etc.
