Vojtěch Král

O uplynulém víkendu uspořádali kolegové z KSU trojkombinaci republikových závodů a protože se běhalo v Šumperku a blízkém okolí, zavítalo na ně i více běžců ze Severky, než bývá v poslední době zvykem.

Sobotní dopoledne vyplnil individuální sprint. Šumperk téměř praskal ve švech, necelých 1300 závodníků se postavilo na start tratí, které je zavedly do historického centra i přilehlých parků. Zajímavý a poměrně rychlý sprint, dalo by se říct. Z našich 24 závodníků si vedli velmi dobře Terka (1. D20A), Anička (6. D21E), Víčko (9. H21E). Ve veteránech dominoval Pepa (1. H70C), Jurka (6. H55C). Z mladých si nejélpe vedl Jáchym (3. H18C).

Odpoledne se konaly štafety. Centrum závodu se nacházelo v rekreačním areálu Třemešek. Z pozice arény se dalo lehce odvodit jaké tratě na nás asi čekají. Asi nikdo nebyl překvapen profilem závodu – nejdříve nahoru a pak strmě dolů. Technická náročnost v dobře průběžném terénu s výtečnou viditelností nebyla zásadní, spíše záleželo na fyzické zdatnosti. Našich 6 štafet se pralo s nástrahami tratí důstojně – D21 – 6., H21A – 19., H21B – 52., H12 – kluci běželi mimo soutěž, H165 – jediná medailová účast – 3., MIX – 16. Ze závodu jsem odjížděli, když už padala tma.

V neděli byly tratě o mnoho zajímavější, protože se dostaly více do zeleného a bažinek, které byly velmi nasáklé díky neustávajícímu dešti, který zkrápěl prostor závodu už celou noc. Byl to závod více i na morál, ale takový je orientační běh! Na start se, až na pár změn, postavili téměř ti stejné závodníci, co v sobotu. D21 – 8., H21A – 6., H21B – 50., H12 – MS, ale zároveň i DISK, doufáme, že si to kluci užili a nasbírali nové zkušenosti, které příště zúročí 🙂 H135 – 10. (sportovním žargonem tedy top10!), MIX – obhájil 16. místo.

Hezký sportovní zážitek, děkujeme pořadatelům a zároveň jim přejeme, aby příště prolomili statistiku, která říká, že na závodech KSU bude pršet. Zároveň se těšíme na stejně početnou účast na dalších závodech i z naší strany.

Činnost klubu orientačního běhu SK Severka Šumperk podporuje město Šumperk.

O přestupech na sezónu 2018 už se psalo hodně na O-news i na Béďovi. Letos výrazně posílila i Severka Šumperk, ženská štafeta získala výrazné obrysy a bude se jistě prát o velmi pěkné, ne-li nejvyšší, příčky. K Elišce Kuncové přibyly Anna Štičková, Lenka Poklopová a Tereza Janošíková. Už tuto sobotu se trio našich závodnic představí na prvním štafetovém závodě sezóny, na Jarním poháru, který tradičně pořádá OK 99 Hradec Králové. Přejeme jim hodně štěstí a rychlé nohy! Co o svém přestupu říkají holky a jaké jsou jejich cíle? Dozvíte se níže v krátkých rozhovorech.

Otázky:

1. Jak dlouho je orienťák tvůj nejlepší kamarád?
2. Co tě přivádí do SSU?
3. Jaké máš cíle do nadcházející sezóny?
4. Co je tvým orienťáckým snem?
5. Volíš Losnu nebo Vlažňáka? (inspirace zde: https://www.youtube.com/watch?v=ZAQMnnEEsSg )

Anna Štičková

1.  Už 15 roků.
2.  Možnost běhat štafety. A na družstva se samozřejmě taky těším. No a zatím přestup slouží jako fajn motivace k tréninku.
3. Chci zkusit nominačky na AMS a uvidím :). Dále se mi loni moc nepovedlo MČR na klasice, což bych letos chtěla změnit. A výsledek z MČR KT minimálně zopakovat. No a samozřejmě jsem natěšená i na týmové závody, kde přes rok uvidíme, jaké pak budou na podzim ambice :).
4. Já ani nevím, asi nemám nějaké vyloženě sny. Ty, které jsem měla, když jsem byla mladší, jsem si víceméně splnila. A teď už orienťákem žiju tak napůl, takže sny se přesouvají i do jiných oblastí. Na druhou stranu chci být stejně vždycky co nejlepší (ve smyslu toho, na co reálně mám) a ať už běžím jakýkoli závod, chci být hlavně spokojená s tím, jak jsem ho zaběhla.
5. Nechám volbu na jiných ;).

Lenka Poklopová

1. U této otázky bych se neomezila odpovědí pouze na hledání kontrol. Už od dětství svůj čas ráda trávím aktivně venku, ať už mám v ruce buzolu nebo raketu, pod nohami snowboard či jógamatku.
2. Do Severky mě zlákala možnost závodění a trénování v dobrém kolektivu. Těším se zejména na štafety, kde si člověk nejvíc užije týmového ducha.
3. Tuto sezónu jsem pojala spíše regeneračně. Jarní část úplně vynechávám, abych si vyléčila zranění z předchozích let plných intenzivního tréninku. Proto mým cílem je, abych do podzimu běhání s mapou úplně nezapomněla:-)
4. O-sny jsem si už splnila, když jsem dostala příležitost závodit po světě s českou reprezentací.
5. Pikachu, volím si tebe!

Tereza Janošíková

1. No tak nějaký ten pátek to přeci jen už bude. Ale blíže si tvrdím konstatovat, že tomu je touto dobou přesně pět let. J Když jsem v sedmé třídě po ukončení šestileté basketbalové „éry“ vyměnila sálovky za špunty a už za dva týdny od zasvěcení, co je to vlastně mapa a buzola běžela svůj první OB závod. Byl to sprint ve Velké Bystřici, nevím teď přesné datum, ale vím, že to bylo takhle začátkem jara. Tož věrní kámoši jsme už hezkých pět let a věřím, že nám to ještě nějakou tu chvilku vydrží. 🙂
2. Obvykle se změna klubu v dospělé kategorii provádí především kvůli možnosti běhat štafety a družstva. Do určité míry se tak stalo i u mne! Přeci jen mít při sobě další lidičky a sdílet s nimi radost ze společných štafetových běhů je vždy krásné. Stejně tak jako mít tým, s kterým by bylo možné absolvovat vrcholné české akce a nemusel si člověk zajišťovat všechny ty věci kolem na vlastní pěst. Gor pro mne, mega sociálního člověka, který nemá rád samotu a každý zážitek je pro mne o to větší, čím je sdílenější. Bohužel se mi tyto možnosti v mém minulém klubu nenaskýtaly. Přišel tedy čas na změnu. A proč právě SSU, jedním z hlavních faktorů bylo ctít oblast! Myslím, že každý najde alespoň jedno pozitivum na setrvání v oblasti, v níž byl orienťácky vychován.  Já jich vidím více. Po oslovení a zvážení všech situací jsem nakonec s radostí řekla ano a už se těším na další fungování. Navíc je tam krásná základna super lidí a o těch to je vždycky!
3.  Ano určitě nějaké cíle mám a myslím si, že každý by je měl mít. Ač to nejdůležitější je mít z pohybu radost, tak stále jsou výsledky to, na co se hledí nejvíc. Po krásně rušném a po všech stránkách plně obohacujícím loňském roce doufám, že si ty své cíle mohu zase posunout o kousek výše, než bych řekla před rokem. Sice papírově touto sezónou vstupuji teprve do juniorské kategorie, tudíž by mým hlavním cílem mělo být JMS (což samozřejmě stále je), ale mám stanovené i další. Každopádně všechno se to bude odvíjet od aktuálních situací, na jaře především skloubení termínu maturitních a přijímacích zkoušek.
4. Ač to možná nevypadá na první pohled, tak si nemyslím, že bych byla nějaký vysoce ambiciózní typ člověka, jež jde jen za výsledky. Jasné, když už se něčemu věnuji, snažím se tomu dávat hodně a jak se říká „do my best“, abych měla před očima neustále ten smysl a naprosto jednoduchou podstatu krásy. Ta by se ale nemohla dosti projevit, pokud by nenastal požitek a prožitek. Takže pro mne nejdůležitější cíl – to, co dělám, dělat s radostí, úsměvem a činit tak úsměv a radost i u ostatních – to si přeji stále a nejvíce. Musí nás to přece bavit! Určitě by se našly i nějaké více konkrétní cíle, pro některé možná stanovené v přesném umístění na MS atd., to je samozřejmě taky správně. Já sama nevyvracím, že by nebylo vůbec špatné se jednou dopracovat k těm nejvyšším stupínkům, nicméně pokud by mělo chybět vnitřní naplňování, tak to nee, to nechci. Na to je v dnešní době až moc možností, co dělat s volným časem. Ale věřím, že mé nadšení a zapálení se pro tento krásný sport, jež mi spojuje hodně věcí do jednoho, které mám na mysli už od dětství, jen tak nevyprchá. Ne nadarmo se říká, je to všechno o lidech. Je to pravda, ale v naší komunitě jsou ti správní a toho si vážím nesmírně.
5. Losňáka 🙂

Poslední orientační nástraha letošní sezóny na nás čekala v Rejcharticích o uplynulém víkendu. A nebyla to nástraha ledajaká, hlavní kartograf na všechny zúčastněné připravil historický špek. Již málokdo pamatuje mapu Ořešník a závody, které na ní byly uspořádané. Aby toho nebylo málo, tak byla část prostoru překryta stabilním katastrem a část zmapována v týdnu před zakončením, vznikl tak mix poměrně zajímavé orientační náročnosti. Obtížnost připravených tratí prověřila nejednoho závodníka stejně jako roznašeče. Nakonec se všichni ve zdraví vrátili a snad si i bloudění a hledání kontrol na 20 let staré mapě užili.

Po guláši už se těžko znovu závodí a tak dalším programem byl oblíbený fotoorienťák v místním Anděláriu. Jak se s nástrahami poprali všichni zúčastnění? S plným nasazením a dali do toho srdíčko především! Pořadí záviselo na chybách, ne všichni totiž přiběhli s čitým ražením. Stupně vítězů byly obsazeny takhle, ve směru zprava doleva. Podtitulek závodu byl „O pozici předsedy klubu“ a Vašek obhájil, bylo to sice těsné, ale gratulujeme 🙂

Večerním programem byly cestovatelské/závodní přednášky. O své zážitky se s publikem podělil Krtek – Yukon (Kanada), Vašek – Adventure race (Ekvádor), Jurka – Země jezer a rozhleden (Estonsko).

Fotodokumentace ze zakončení (facebookové album)

Všem, kteří do Rejchartic našli cestu, děkujeme a těšíme se na další společné akce. Přejeme hezké vánoční svátky a hodně štěstí do nového roku.

I když na horách stále leží sníh, stopy jsou vymrzlé a podmínky na lyžování stále dostatečné, nastal čas vyměnit vosky za buzolu a lyže za orientky. O uplynulém víkendu jsme zamířili na Jarní pohár do polabských rovin a střihli si tak první letošní závody. Na programu byl trojboj ve složení – noční, český pohár štafet a long s hromadným startem. Lokální specifika terénu naznačovala, že se bude jednat o velmi rychlé závody s minimální odchylkou od azimutu. Jednoznačným faktorem mapové náročnosti se stala absolutní plochost terénu s místy sníženou viditelností v podobně vzrostlého podrostu či hustníků, z nichž vyplývaly dvě možné taktiky a to jednak výše zmíněný přesný azimut nebo velmi defenzivní rýsování kolmic po husté síti průseků.

Na noční se přihlásili pouze specialisté Vašek a Jana a s tratí se vypořádali se ctí. Sobotní štafety měly již poněkud hustější atmosféru, aby ne když šlo o body do českého poháru štafet. Severka postavila dvě štafety, jeden velmi silný mix a jednu ještě silnější mužskou štafetu. Mix ve složení Zdenka, Jurka, Krtek vybojoval 8. místo a hezky se tak rozcvičil před hlavní fází dne a to seminářem rozhodčích a pořadatelů závodů. Mužská štafeta se sice neobjevila mezi favority závodu na internetových médiích, ale pozorný fanoušek OB jistě věděl, že se chystá test nové posily a tak muži patřili k favoritům závodu. První úsek a nová posila Maroš, zřejmě důsledně probíral taktiku štafet s předsedou klubu a tak ji rozběhl klasickým stylem, tedy na jistotu a v balíku. Víčko na druhém úseku znovu ukázal, že zdravá strava se rovná dobrým výkonům a posunul štafetu do boje o přední příčky. Na posledním úseku se pořadím výše prokousával Vojta a poslední možné sousto si vychutnal na doběhu, kde porazil velmi dobře běžícího Tomáše Kubelku z LPU. Bylo z toho pěkné druhé místo.

foto: kade.cz

Nedělní long, pro elitu s hromadným startem, se odehrával ve stejném lese a tratě vedly částečně v protisměru a částečně i stejným směrem jako sobotní štafety, takže vezmeme-li v potaz i delší tratě a sečteme se sobotou/pátečním nočákem a proměnlivým počasím, dostaneme se k výsledku, jinými slovy zážitku, OB². Pořadatelé vytěžili z lesa maximum, jen počasí mohlo být jarnější, ale kdo ví, třeba zima ještě dlouho neustoupí z hor a pojedou se v květnu LOBy a na počasí na Jarním poháru budeme rádi vzpomínat.

Poslední únorový víkend jsme pořádali závěrečný závod SkiTour na Paprsku. Jak to vypadalo se můžete podívat na fotkách Honzy Vosáhla níže. Závod to byl podle reakcí závodníků pěkný a všichni, kdo přiložili ruku k dílu si zaslouží velkou pochvalu!

Sníh není a proto nám nezbývá než běhat, běhat a běhat. Poslední trénink tak připadá na 30.12. do tunelu v 17:30, kde budeme jako obvykle namáhat hlavu koordinačními cviky, dáme trochu běžeckého posilování a zapracujeme na výbušnosti.

Nebojte se a přijďte si zacvičit, je čas začít shazovat vánoční kila!

PS: něco takového můžete čekávat:

Poslední velký závod sezony 2015 se konal pod taktovkou TZL ve Vracově. Moravská Sahara, písečné duny, 2 štafetové závody a
vinné sklepy, to vše nás čekalo o víkendu. Pro účast na sobotním mistrovství štafet je potřeba sbírat body skrz celou sezónu, to se nepovedlo našim ženám a tak se v televizním přenosu mohla ukázat jen štafeta H21 ve standardním složení Vaša, Víčko a Vojcek. Pořadatelé jim věnovali GPS tracking a tím z nich udělali favority na medaile. Nakonec moc nechybělo, nebýt několika chyb na 2. či 3. úseku, mohla být prolomena hranice stupňů vítězů, takto to stačilo na i tak hezké 4. místo. O mistrovské tituly bojovaly i veteránky v D135 – Zdenka, Jana M. a Ivka, které to dotáhly na pěkné 8. místo (v mikrosouboji hanáckých štafet to byla bronzová medaile), také veteráni v H135 ve složení Jirka, Jarda a Jurka se prali statečně, na titul to bohužel letos nestačilo, ale 21. místo také není k zahození. Další účastníci zájezdu získávali zkušenosti ve velice prestižních MIXech a tak bylo velmi těžké dostat se
do popředí výsledkové listiny. Doufejme, že si aspoň odvezli nové zkušenosti, které v dalších letech zúročí! A když už jsme u těch zkušeností, tak použitá mapa kladla opravdu velké nároky na flexibilitu čtení mapy a přizpůsobování se vegetačním detailům, které byly často nepatrné až nerozlišitelné. V určitých částech mapy by se přirovnání Moravská Sahara dalo zaměnit za Vracovský trojúhelník, ale nakonec měli všichni všechny terčíky a mohli jít v klidu zregenerovat do příjemného prostředí vinného sklípku.

Jelikož Sobota byla oním vrcholem podzimní sezóny, nedělní závod družstev už nekladl žádná očekávání na buzoly všech zúčastněných. Severka vyslala do bojů o čest a slávu své zástupce v kategorii Dospělých, kteří se probili na 20. místo, v kategorii HD225, jejichž výkony stačily na 27. příčku. V kategorii MIXů se štafeta ve složení Gagarin, Kája, Marek, Honza Kaprál a Honza Vosáhlo vyšvihla na 14. pozici, necelou minutu před šumperské konkurenty z KSU.

Mistrovský víkend byl vcelku vydařený, výkony slušné, zima lezavá a konec sezóny zasloužený.