SK Severka Šumperk

Tradiční Mistrovství Moravy se běželo o víkendu v lesích obklopující brněnský autodrom. Shromaždiště oplývalo opravdu nadbytkem místa, více než 900 orienťáků se na ploše skoro ztrácelo. Terén na mapách Pohádka máje sice úplně pohádkový nebyl, ale odsýpalo to, kopce byly přiměřené a podrost minimální. V centru i v lese všechno fungovalo, jen počasí mohli pořadatelé objednat (hlavně na sobotu) méně větrné a souběh se závodem motorek na okruhu, který vytvářel hlukovou kulisu nejen v centru, ale i ve velké části závodního prostoru, ovlivnit asi nešel.

Sobotní klasika – tady je opět Víčkovo

Na blog sice Víčko čas nemá, ale o to víc běhá, takže v sobotu bylo na stupních vítězů opět Víčkovo. Pepa vyhrál nejstarší kategorii, další umístění na stupních vítězů zachytil svým fotoaparátem Jurka.

Neděle – tento způsob štafet zdá se být poněkud nešťastným

Tak bychom slovy klasika mohli ohodnotit výsledky nědělních štafet jelikož obě štafety v hlavních kategoriích byly diskvalifikovány. Naděje mužské štafety pohasly hned po prvním úseku – Gagarin se sice zpočátku držel v balíku, pak ale chyboval a navíc přehlédl kontrolu, takže pro další úseky už to byl pouze trénink. Dámská štafeta se po prvních dvou úsecích (Lada a Zuzka) držela na pěkném osmém místě, bohužel Karolína neměla ražení v pořádku. Další teamy už měly všechny terčíky: Jarda, Tomáš a Jurka doběhli v H135 pátí, v prestižní kategorii mixů byla nakonec lepší štafeta ve složení Ivana a Honzové Kaprál a Vosáhlo (6. místo) než Zdenka, Peťa Sýkora a Vraťa ml. (8. místo).

Rozhodcovské povinnosti na MČR na krátké trati způsobily, že jsem se zbytkem oddílu nezamířil na Velkou cenu Bulharska do Brna, ale směr Praha a dále na západ do Krušných hor. Budíček v půl páté ráno byl nic moc, no nějak jsem to přežil i bez kávičky. Každopádně poté co mě v Praze nabral Radims, vydali jsme se cestou dál na západ, se zastávkou v Buštěhradu, kde se zrovna konalo mistrovství Středozemě ve sprintu (=Mistrovství Prahy a Středočeské oblasti). Už při příjezdu do Buštěhradu jsem obdivoval rozlehlý chátrající zámek, který se v roce 2012 chystal velkolepě zachraňovat pan Rath. Bohužel to nějak neklaplo, ale třeba to nějak dopadne příště až ho pustí ;-). Hned při příchodu k místní ZŠ, kde bylo centrum (i s TOIkami) jsem u lavičky zahlédl Sosnu a Jéňu Švába, jak drží v ruce pivo. Od jejich kámoše jsem dostal taky ochutnat. Pivo nemělo jméno, mocnost byla neznámá, stáří odhadnuté, byl to domácí ležák, ale chuť měl docela dobrou. Bohužel jsem šel první „do lesa“ a tak sotva jsem si  trochu cucnul, už jsem musel valit na start. Terén mě docela mile překvapil. Spousta schodů a úzkých uliček ve svahu. Škoda obrovské chyby, kdy jsem (nevím proč) pátou kontrolu přeběhl o více než 100 m a nabral jsem velkou ztrátu. Trochu mě taky zdržel průběh místním smeťákem, otravný čokl co mi šel po nohách a ukradená 17tá kontrola. Mapa byla dobrá, kresba čitelná, závody se mi líbily, ale výsledkově to stálo za nic. Doplatil jsem na nedostatečnou přípravu – nebyla ráno žádná kávička, žádná TOITOIka a to se pak do schodů těžko běhá….

Víčko zvítězil v hlavní mužské kategorii na závodech ve Šternberku. Závod se konal za krásného slunečného počasí, tratě závodu se většinou líbily a spokojenost panovala i s občerstvením v centru. Cestu domů si někteří zpestřili návštěvou Těšíkovské kyselky – snad to bude bez následků 🙂 Výsledky očekávejte na webu závodu nebo souhrnně za náš oddíle zde v ORISu.