Co přinesl červenec 2017_Jak to viděla Zdenka_2. kapitola

The World Games 2017

Sotva jsem si stačila vydechnout po po všech stránkách náročném cestování Estonskem, Lotyšskem, Litvou a Polskem, už bylo na čase se připravit na cestu do Wroclawi. Nečekala mě cesta na běžné orienťáky, ale na olympiádu, i když neolympijských sportů. Teoretickou přípravu jsem zahájila již doma, otevřela stránku WG a pročítala sporty a disciplíny. To, že se jezdí na kanoi v bazénu a přitom se hraje s míčem, jsem již znala jako sport, ale že lze získat medaile ve sportu, ve kterém plavete s jednou ploutví jako mořská panna nebo zachraňujete figurínu ze dna bazénu, to bylo pro mě překvapením.

Další novotou byla organizace této světové akce. Chceš-li se zúčastnit jako divák, musíš si zakoupit lístek do arény. Pro jistotu jsem si vstupenky koupila předem přes internet a udělala dobře, neb pak byly velké fronty, ba dokonce lístky byly vyprodány! Jak je to možné? Polští vyznavači OB tu byli ve velkém zastoupení, také nejrůznější bafuňáři a oficiální hosté. Českých fanoušků bylo spíše málo, ale když se k nim přidali i Češi z řad pořadatelů a českého o-týmu, tak nás nakonec slyšet a vidět bylo. Jánošíkovi a já jsme navíc důsledně dbali na viditelné umístění vlajek, aby je čeští kameramani měli v záběru.

Na WG jsem cestovala s kolegy z klubu KUO, kteří jako jediní byli přihlášeni na doprovodné závody tzv. O-Games. Wroclaw nás přivítala nevlídně, že pršelo, to je slabé slovo. Naštěstí ráno před závodem už byly kostky v uličkách oschlé a jen kaluže a šedá obloha připomínaly včerejší liják. Sprintová aréna byla postavena na náměstí Nowy Targ a kontroly rozmístěny až do historické části, např. na Rynek a před radnici. Vstup do arény (byla předtím také použita pro sportovní lezení) byl možný jen branou přes důslednou kontrolu. Problém byl s tyčkami na vlajku, ty vypadaly nebezpečně, musela jsem je zkrátit na maximálně 1 metr. Fanoušci Jánošíkovi, s bytelnou dřevěnou tyčí a s velkou vlajkou, neprošli, vlajka nakonec byla umístěna ke sběrce. V aréně bylo vše, start, cíl, průběh, obrazovky, ale jak máte povzbuzovat závodníky, když se nedostanete ke koridoru? Dopadlo to tak, že můj klobouk s vlaječkou přesvědčil službu u VIP vchodu, abych mohla projít, když jsem chtěla na trať nebo ke sběrce. Fandili jsme, jak se dalo, nedopadlo to, Vojta neměl svůj den. Já osobně jsem si pak v závěru přála, aby vítězství zůstalo výbornému běžci Belgičanovi Yannicku Michielsovi, ale bohužel mu chyběly 2 sekundy na vítězného Švéda.

Odpoledne jsme absolvovali 1. etapu O-games v Bialem Blotu. Název sídla neodpovídá situaci v lese, bylo to spíše bloto zelené. Závod bych přirovnala k našemu oblastnímu závodu, ovšem bez kafíčka a piva, zato s pořádnými poháry a diplomy. Já jsem si to v kategorii Open A (the longest, the most difficult) náležitě užila, výsledný čas odpovídal charakteristice kategorie.

Koupaliště v Trzebnici – Zdroj jako arena pro krátkou trať WG i O-Games, bylo dobrou volbou. Opět zde byl umístěn start, průběh i cíl. Tentokrát bylo nejvýhodnější sedět na tribuně a divák měl vše potřebné v hledáčku. Závod začaly ženy, Terka Jánošíková vybíhala do lesa s číslem 11, tajně jsme doufali, že by to mohla být předzvěst umístění. No, nebyla, ale Terka si alespoň v průběhu závodu užila nějakou tu slávu, maje průběžně výborné mezičasy. Pak začala opět předstartovní nervozita (myslím, že nejen moje), blížil se start mužů. Honzu Petrželu jsem poctivě sledovala na obrazovce, abych si prohlédla trať, fandili jsme mu na průběhu i do cíle. Zde se mimochodem o doběhnuvší závodníky starala naše dvojice dobrovolnic, Novotná – Zatloukalová (již obohacena o zkušenosti z nedávného MS v Estonsku). Když běžel Vojta, mělo to obvyklý průběh… mezičasy nijak závratné, ale slibné. Drama závodu fundovaně podpořili hlasatelé, kteří podle záludnosti tratě a mezičasů předvídali možný vývoj a výkony závodníků. Situace se vyvinula tak, že když Vojta probíhal arénou, byl průběžně druhý, za ním ještě čtyři závodníci, někteří již bez šance na přední místa. To zase budou nervy… raději jsem si šla stoupnout do cíle, abych se nemusela dívat na obrazovku. Hlášení však nešlo uniknout, a taky nebylo proč. Tentokrát to dopadlo! Členové týmu Vojtu ještě povzbudili cestou ze sběrky a bylo jasné, že medaile bude. Pak už si Vojta užíval své chvíle slávy, přijímal gratulace od členů týmu a českých funkcionářů. My, obyčejní čeští příznivci, jsme mu udělali několikrát oslavnou vlnu, když přicházel na stupně. Kreace se pod vedením p. uč. Tomise Novotného tak povedla, že koukali i dva švýcarští hoši, kteří s ním na stupně vystupovali. Pak měl Vojtěch příjemnou povinnost se věnovat médiím, rozhovor pro IOF dělal poněkud navlhlý, neboť kamarádi z týmu ho hodili za odměnu do bazénu.

Tož, pěkné to bylo, právě deset let od získání zlata na JMS, konečně pro Vojtěcha medaile z individuálního závodu v dospělých.

Odpolední etapa O-Games proběhla ve stejném lese, o kterém nutno říci, že se dost podobal českému. Nástrahou pro závodníky byla pouze trať natočená na malém prostoru, hodně se křížila. Nejlepší na celé etapě však bylo, že jsme mohli využít koupaliště se všemi atrakcemi. Prostě pohoda.

Český olympijský houseboat ukotvený v centru Wroclawi jsme plánovali navštívit tak jako tak, a to jsme netušili, že k tomu bude taková dobrá příležitost. Nakonec se nás sešlo dost, fanoušci a čeští pořadatelé WG, využili jsme nabídky a řádně českým mokem oslavili medaili. U vedlejšího stolu se sešlo vedení našeho svazu se zástupci IOF a ČOV, na rozdíl od nás schůzovali vážně, například o MS, které čeká Česko v roce 2021.

Závod sprintových štafet si vybral to nejhnusnější počasí, v podobě mrholení a deště. Uzavřeni v aréně, v parku s vodotrysky, se nebylo kam schovat, na řadu přišly pláštěnky a deštníky. Po prvním úseku Denisy to vypadalo ne zrovna medailově, ale pak už se pořadí naší štafety zlepšovalo. Alespoň to tak hlásil komentátor, pro déšť a velkou vzdálenost jsem na obrazovku moc neviděla. Slušně se dařilo polské štafetě, což hlasatel radostně komentoval. Na třetí Vojtův úsek vybíhali ještě Poláci před námi, ale náš sprintový specialista předběhl pět štafet a rázem posunul vybíhající Terku do hry o velkou bednu. Ze závěrečného finiše jsem mezi deštníky jen viděla, jak naše nejmladší závodnice předbíhá polskou závodnici, dobíhá na sedmé příčce, ale Norové jsou diskvalifikováni, a nakonec je z toho výborné šesté místo (které se na rozdíl od MS na WG bohužel nevyhlašuje). Konec dobrý, všechno dobré, dokonce přestalo i pršet. Následuje vyhlášení, oficiální focení, selfíčka orienťáckých příznivců se svými vzory, mediální rozhovory etc. Teď už jen napsat zprávy, hodnocení, zveřejnit fotky a je to.

Není však konec pro závodníky O-Games, čeká nás sprint. Pokusíme se napodobit naše „předběžce“ a bojovat stejně srdnatě jako oni, když už rychlostí se s nimi srovnávat nemůžeme. Závod se běžel na menším prostoru než štafety (neběželi jsme v zoo), což v mém případě znamenalo, že jsem čtyřikrát přebíhala přes stejný mostek, naposledy jsem si raději zvolila jiný postup. Ale závod to byl pěkný, stejně jako závěrečné vyhlášení. Poctivě byly vyhlášeny a oceněny všechny kategorie, obzvláště děti. K mému překvapení i kategorie Open A, ve které jsem se jaksi umístila na třetím místě (viz foto,) a tak se i já můžu doma pochlubit bronzovou medailí 🙂

 

 

Co přinesl červenec 2017_Jak to viděla Zdenka_1. kapitola

Jak již jistě všichni příznivci orientačního běhu vědí, v prvním prázdninovém měsíci měli vrcholoví závodníci o zábavu postaráno, porovnávali své síly a vyladěnou formu na dvou vrcholných světových akcích, NokianWorldOrienteeringChampionships v Estonsku a WorldGames v Polsku. Obou soutěží se zúčastnil náš člen, Vojtěch Král.

Jelikož pisatelka tohoto textu na těchto akcích patřila do ne příliš početné skupiny českých fanoušků, přidává pár postřehů a fotek až nyní s mírným zpožděním.

Mistrovství světa, Estonsko

Sprint: Výsledky kvalifikace jsme se dověděli ještě cestou do Tartu, které bylo centrem mistrovství. Pro Vojtu nakonec postup do A finále klapl, ale výkon nebyl podle jeho představ.Druhý den na finále jsme již byli připraveni povzbuzovat všechny naše závodníky přímo v centru dění a na tratích. Náš hlavní úkol, správně rozmístit české vlajky, se nám podařilo splnit s pomocí českých kameramanů, kteří je pak také nezapomínali zabírat do záběru. Vojtěch startoval ve finále A mezi prvními závodníky, přiběhl v nejlepším čase. Pak ale nastala doba dlouhého čekání s odpovědí na otázku, kolik soupeřů ho překoná. Jak bývá na těchto závodech zvykem, nejlepší závodník sedí v křesle na podiu a užívá si svou slávu, dokud ho časem nepřekoná někdo další. V případě zmiňovaného finále pořadatelé na tento zvyk zapomněli a tak Vojta mohl vyklusávat a diváci na náměstí sledovat doběh favoritů. Jak víte z oficiálních výsledků, byla z toho velká bedna, 6.místo (stejně jako v loňském roce).

Sprintové štafety: Tento závod byl situován do jednoho z mála kopcovitých terénů v Estonsku, do historického města Viljandi, které se kdysi pyšnilo hradem čnícím nad jezerem. V současnosti se v místě hradu nacházejí jen ruiny s hradními příkopy a jezero je turistickým lákadlem. Město má také historické uličky a zákoutí, dominantní věž, jež kdysi bývala rezervoárem vody, a také udržované parčíky se zajímavými skulpturami. Aréna byla umístěna do amfiteátru, kde diváci mohli sledovat průběh i předávky. My jsme se většinou pohybovali v prostorách hradu, abychom závodníky viděli co nejčastěji. Na ruiny jsme mimochodem opět umístili české vlajky, abychom dali o českých závodnících vědět. Celý závod měl spád a byl opravdu divácký, např. vidět muže jak se odvážně a s maximálním nasazením pouští nejkratším postupem do hradního příkopu nehledě na roští a kopřivy, byl opravdový zážitek. Naše štafeta běžela náramně. Vojtěchovi se třetí úsek povedl, předával na druhém místě, v konečném pořadí jsme po tuhém boji obsadili krásné 4. místo.

Klasická trať: Téměř identický terén, který měli závodníci mistrovství, jsme měli možnost otestovat při vlastním závodě ještě před startem závodu MS. Nutno říci, že nebylo co závidět, bylo to o boji s terénem a divokou přírodou a také s vlastními zábranami pustit se neohroženě do bažin a neprostupných porostů. Přestože Vojta klasiku neběžel, povzbuzovali jsme nejen naše ženy i muže, ale i všechny ostatní závodníky, někteří zdolávali závěrečné stoupání do cíle s vypětím posledních sil. To vše platilo o famózním Olafu Lundanesovi, který si doběhl pro třetí vítězství na klasice v řadě. Překvapil tím i své rodiče, kteří dojati stáli na doběhu a sledovali jeho finiš. Pro našince je zajímavostí, že celému areálu klasiky v Rouge dominuje rozhledna, nestingtower (viz foto), kterou jsme si nazvali po našem jako čapí hnízdo (čápi jsou zde na každém sloupu, takže čapí hnízdo tu má opravdu svůj význam :-).

Krátká trať: Velmi drobně členitý terén porostlý nízkým neprůhledným a špatně průběžným porostem, to je pekelná kombinace, a přesně toto čekalo na závodníky mistrovství. Když jsme si před závodem koupili mapu s tratěmi, tak jsme si přáli, aby všichni naši důstojně doběhli a mohli být se svými výkony spokojeni. Vojtovi se to podařilo a my jsme dobře chápali jeho gesto v cíli, znamenající spokojenost, i když z toho bylo „až“ 12. místo.  Vklínil se do výsledkové listiny mezi dva domácí závodníky bratry Sildovy. Vítězství si odnesl slavný a nepřekonatelný Thierry Gueorgiou loučící s kariérou, při flowerceremony se mu dostalo opravdového standingovation. Následně jsme si záludnosti terénu vyzkoušeli sami při závodě, ve kterém několikaminutové dohledávky nebyly vyjímkou, a znovu ocenili výkony všech úspěšných závodníků a tiše jim záviděli jejich schopnosti rychlé navigace.

Štafety: Přestože české vlajky opět vlály, nepomohly tentokrát k velkému úspěchu. První mužský úsek nás sice naladil do nervózního očekávání boje o medaile, ale technická chyba Šédi nás bohužel vrátila na zem. Vojta na třetím úseku dělal, co mohl, ale soupeři už byli daleko, stáhl alespoň dvě místa. Nebyla to sice taková lapálie jako při loňských štafetách ve Švédsku, ale výsledek stejný, 11. místo. S přehledem jsme porazili bratrskou polskou štafetu a o parník až dva štafetu kanadskou (20. místo), ve které běžela na 3. úseku Emily Kemp. Štafety měly i dramatickou zápletku, o níž se přičinila Tove Alexandersson na 3. úseku, když si při průběhu arénou spletla koridory, proběhla cílem a pak teprve byla pořadateli vrácena zpět. Řešila se i otázka diskvalifikace, ale naštěstí pro Švédky, neprošla. Že si závod dovedou užít i závodníci ze spodní části výsledkové listiny, ukázaly brazilské závodnice. Dobíhajíce do cíle téměř ve dvojnásobném čase než vítězky, předvedly oslavný finiš ve trojici stejně jako vítězové a radost měly snad ještě větší. A právě o tom je sport…

Z.Králová

Seriózní zpravodajství s kompletními výsledky celého českého týmu a s fotodokumentací najdete na: http://woc2017.ee nebo na https://cs-cz.facebook.com/czechorienteering etc.

Jukola- Joensuu

O víkendu 16.-18. června, kdy většina českých závodníků jela na svá béčka, se běžel jeden z nejslavnějších o-závodů na světě, finská Jukola, kterou absolvovala naše štafetová trojka Maroš, Víčko a Vojcek. Sedmičlenný závod, který startuje v 23:00 a končí většinou okolo 7 ráno, se letos odehrával v okolí Joensuu a to přesně v lesích okolo města Eno. Já osobně (Maroš) jsem se potkal na ubytování s Víčkem a mile jsme zjistili, že bydlíme asi kilometr od světoznámého střediska Kontiolahti, kde se každou sezonu prohánějí ti nejlepší biatlonisté. Neváhali jsme ani sekundu a zdejší tratě jsme omrkli a obzvlášť jsme byli zvědaví na tamní obávanou tzv. střechu.

K samotnému závodu: každý jsme tentokrát závodili v jiných barvách a dopřáli jsme si tak souboje mezi sebou. Nejlépe z nás dopadl Víčko, který běžel 5. úsek za klub OK Ravinen. Jako jediný si z nás letos vychutnal jaké to je stát na vyhlášení vítězů (vyhlašuje se nejlepších 25 štafet/klubů) a přebral cenu za celkové 10. místo. Vojcek v barvách IFK Mora OK měl letos smůlu, jelikož spoluběžec na 2. úseku měl technické problémy se světlem a nabral velkou ztrátu, kterou celá štafeta spolu s Vojtou na posledním úseku stáhla na 31. místo (99. místo po 2. předávce). Stejně jako Víčko běžel 5. úsek Maroš za klub OK PAN Kristianstad, i jeho klub se nevyvaroval potížím na prvních úsecích, ty však nebyly technické, ale jen mapové. Celkově to pak bylo 43. místo.

Jak jsme si vedli na úsecích? Na posledním úseku, který je obklopený těmi nějvětšími o-hvězdami, běžel Vojtas 13. nejlepší čas. Na 5. úseku se kolem sebe hezky srovnali Maroš s Víčkem. První jmenovaný porazil na svém úseku Víčka o pouhých 14 vteřin a seřadili se tak na 36. a 37. místě.

Letošní Jukola byla znovu nádherná a oproti loňskému roku přálo i počasí. Ti kteří jste tento závod ještě nezažili, tak vřele doporučuji. Běhat ve Finsku okolo slunovratu znamená, že i ve dvě ráno je pořád šero, ale jsou to také krásné terény a vždycky výborná atmosféra. Snad jen těch komárů by tam mohlo být méně…

V mistrovském závodě až třetí, ale v hlavní roli televizního přenosu

Výsledky mistrovství republiky jsou již známy, nejúspěšnější kategorií pro Severku byla kategorie mužů. V mistrovském závodě obsadil v H21A  Vojtěch Král 3. místo, Marek Schuster 14. místo, v H21 B Martin Víčko Poklop 4. místo. Gratulace!

Komentátor televizního přenosu již na začátku závodu mužů předpovídal, že vítězem se může stát kdokoli ze špičkových závodníků, my jsme samozřejmě Vojtovi věřili, že to bude on, kdo pro zlato doběhne. Cestu mu odvážně prošlapával Maroš, který startujíce v hlavním finále, překvapil příjemně všechny své fanoušky a fanynky.Po vyrovnaném výkonu si dlouho v cíli užíval chvíle slávy, když se jeho jméno drželo na předních pozicích. S odstartováním hlavních favoritů pak nabralo mistrovské představení prudce na spádu a dramatičnosti. Bylo plné zápletek a zvratů, které vyvolávaly v divácích naděje a očekávání. A jen  Bretschneiderovo ucho slyšelo a Zlatý voči  viděly obrovské nasazení závodníků na trati. První hlášení Vojtova mezičasu nás uklidnilo, dostal se s přehledem do vedení. Ale na 13. kontrole se bohužel potvrdila slova stavitele o obtížnosti této pasáže a vedoucí závodník ztrácí svůj náskok…, který pak postupně stahuje a zkracuje časovou ztrátu na medaili, ale jakou ? Diváci na shromaždišti jsou ve velkém očekávání, sledují obrazovku a mezičasy, závod vrcholí. Vojtěch podává na trati bojovný výkon, ale přes Honzu Šedivého se již nedostává a Miloše Nykodýma neohrožuje, je z toho třetí místo. Za krásné sportovní představení si všichni tři na stupních vítězů užívají pochvalného potlesku diváků. Díky!

 

 

SP ve Finsku

Čtyřnásobný mistr republiky v orientačním běhu se prosadil i na závodech světového poháru

Nejsilnější disciplínou Vojtěcha Krále, nejlepšího orientačního běžce ČR loňského roku a šestého muže z mistrovství světa, je bezesporu sprint.

Když letos 7. května vybíhal na trať Mistrovství ČR ve sprintu byl jednoznačným favoritem. Parky, ulice a zákoutí v centru Brna nabídly zajímavý závod, kterým Král doslova prolétl bez zaváhání a získal tak již čtvrtý titul Mistra ČR.

Dalším vrcholem jarní sezony bylo klání nejlepších orientačních běžců na světovém poháru, který se konal na konci května ve Finsku v okolí Turku. Český reprezentační tým obsadil všechny disciplíny náročného programu a Vojtěch Král potvrdil ve všech disciplínách roli české jedničky a výkonnost vysoké světové úrovně.

Ve středu 24. května otevřely světový pohár smíšené štafety, běží dva muži a dvě ženy, ve kterých český tým obsadil 7. místo. Král zde zaběhl druhý nejlepší čas na úseku a vylepšil tak pořadí štafety.

Ve čtvrtek byl na pořadu sprint, jež se běžel dvoukolově.  Kvalifikace byla pro českého závodníka velmi úspěšná, přinesla mu 4. místo a fanouškům naději na medailové umístění. Ve finále Vojtěch Král potvrdil svoji skvělou formu šestým místem a dosáhl na tzv. velkou bednu, pouze 31 vteřin od vítěze Belgičana Yannicka Michielse.

V sobotu 27. května stála více než stovka závodníků na startu lesní disciplíny, krátké trati. V náročném terénu plném detailů vyžaduje navigace i technika běhu odlišný přístup než ve sprintu, ale i zde šumperský závodník podal skvělý výkon a v konečném pořadí obsadil 13. příčku, ztratil pouze 1:22 min. na vítěze, švédského závodníka Regborna.

Na start závěrečného závodu na klasické trati, 15 kilometrů v orientačně i fyzicky náročném terénu, nastoupili závodníci podle pořadí dosaženého v předchozích disciplínách. Král vyběhl do lesa jako šestý v pořadí, když rozestupy mezi závodníky byly jen ve vteřinách, za ním startovalo mnoho specialistů na klasiku a kandidátů na vysoká umístění. V průběhu závodu došlo k několika dramatickým momentům a změnám v pořadí, Král doběhl na vynikajícím 13. místě.

Český reprezentant a člen klubu Severka Šumperk Vojtěch Král potvrdil svými výkony příslušnost k užší světové špičce a přispěl k výborným výsledkům a motivaci celého týmu. Českou reprezentaci čekají brzy další významná klání, v nichž mohou usilovat o přední umístění, a to mistrovství světa v Estonsku na začátku července a světové hry v Polsku na konci téhož měsíce.

Napsáno pro www.sumpersko.net, kde najdete článek i s fotkami (http://zpravodajstvi.sumpersko.net/Orientacni-bezec-Vojtech-Kral-se-prosadil-i-na-zavodech-svetoveho-poharu-10547/clanek)

 

 

 

Štafeta Severky na bedně i nedaleko Javorníka

Tradiční sprintovo – štafetová trojkombinace nás zavedla do Slezska, do terénů loňského Mistrovství Evropy. A Severka byla opět vidět!

Nejprve byl na programu sprint v parcích a centru městečka Javorník. Tratě byly zábavné, bylo na nich co řešit. Pánská elita, kde jsme měli největší zastoupení přinesla velké drama. Ještě v polovině závodu to vypadalo, že Vojcek na svojí parádní disciplíně najde přemožitele (dokonce to bral speaker Béďa za hotovou věc). Vojcek však na posledních kontrolách roztočil nohy na plné obrátky a vybojoval těsné vítězství před Honzou Petrželou. Maroš finišoval na 15. a Víčko na 20. místě, časově na dostřel od předních pozic. Zdenka byla v mladých veteránkách 10.

foto: Tomáš Bubela

Hlavní hřeb programu však měl přijít odpoledne, kdy jsme popojeli pár kilometrů na štafetový závod. Čekaly nás fyzicky velmi náročné tratě v parádním terénu klasiku, který se však na štafety vůbec nehodil. Naše štafeta takticky zamíchala se sestavou, čímž dokonale zmátla soupeře. Přítomnost Vojcka na prvním úseku ostatní tak rozhodila, že si v pohodě doběhl pro 100-vteřinové vedení. Víčko běžel zpočátku taky dobře a navyšoval náskok až na 3 minuty. Pak si ale řekl, že by to nebyla žádná zábava a trošku na ostatní počkal. Nepočítal však, že nechá 4 minuty v pytlíku (kde mimochodem hledal kontrolu společně s Honzou Kaprálem z mixové štafety) a vyšle Maroše do lesa na 2. místě se ztrátou 2 minut na Pardubice. Maroš ukázal, že se na posledním úseku cítí jako ryba ve vodě. Pavla Kubáta nechal běžet, ale zkušeně se prohnal kolem Pardubic a nedovolil se přiblížit ani ostatním štafetám. Drobná komplikace přišla v pytlíku, kde nechal 5 minut. To všechno ale jen proto, aby mohl lišácky najít jako první předsběrku a vychutnat si ZBM a LCE na finiši. Naše štafeta tak mohla usínat za šumění Račího potoka spokojená s 2. místem. Již zmíněná mixová štafeta byla 15. Zdenka posílila mixovou štafetu ze spřáteleného oddílu z Luhačovic a finišovala dokonce na 7. místě.

foto: Tomáš Bubela

V neděli nás na štafetách čekaly stejné kopce a o něco delší a hezčí tratě. Naše štafeta se prala s únavou a příliš se jí nedařilo, což znamenalo v konečném pořadí 5. místo.

Brno! Vojtěch počtvrté mistrem republiky!

Mistrovství České republiky ve sprintu bylo pro Severku úspěšné, v brněnských parcích a ulicích se dařilo. Vojta Král si  doběhl pro titul Mistra ČR, a to už počtvrté, a tentokrát opravdu s mistrovským náskokem téměř 40 vteřin. Bylo to způsobem start – cíl, kdy měl nejlepší průběžný čas na každé z kontrol. V elitní kategorii mužů jsme měli další dva zástupce Maroše Schustera, na 13. místě a Martina Poklopa na 20. místě. Skvělá práce, Severka byla opravdu v nových dresech vidět! Na stupně vítězů se probojovala i Zdenka v D55 obsadila 2. místo. Výsledky ZDE.

 

 

 

 

 

 

 

MM – zde je Víčkovo a Marošovo!

Předposlední dubnovou sobotu se běžela klasika v Otrokovicích v rámci Mistrovství Moravy. K nedělním štafetám v rámci Českého poháru štafet jsme se bohužel nepřidali.  Po sobotních výsledcích byl velký předpoklad, že mužská štafeta by zase „zlobila“. Klasika se běžela v kopcovitém terénu západně od řeky Moravy. Zde se začíná zvedat severovýchodní okraj Buchlovských hor. Běhalo se v listnatém lese a i hodně po loukách. Listnatý les byl převážně dobře průběžný. Průběžnost zhoršovalo jen překonávání hlubokých údolíček a i proto, že bylo deštivo, hřeby na botách „nezabíraly“. Hustníky zde měly nespornou kvalitou. Kdo se do tmavě zelené vydal často skončil bezradně, často i na „čtyřech“ na stezce od divočáků. Na tratích bylo poměrně hodně kontrol a tak nezbyl prostor pro dlouhé postupy. Rovněž bylo důležité s rozmyslem hospodařit s vrstevnicemi. Na závěr závodu tratě vedly bývalou „horou“, ze které v minulosti nechal Baťa splavovat zeminu. Tuto zeminu naplavil na bažiny na levém břehu Moravy jako podloží pro novou čtvrť Baťov. Tato zabušená oblast s vrstevnicovými detaily vytrestala nejednoho závodníka.  Naše výsledky ZDE.